Jan Dismas Zelenka: Missa Sanctae Caeciliae
Ensemble Inégal, Adam Viktora

     

DNI167   [8595056601674]   vydáno 1/2020     digipack     

Gabriela Eibenová: soprán, Kai Wessel: alt, Tobias Hunger: tenor, Marián Krejčík: bas, Jaromír Nosek: bas
Ensemble Inégal, Pražští barokní sólisté, řídí Adam Viktora

Touto nahrávkou Svatocecilské mše (Missa Sanctae Caeciliae, ZWV 1) a moteta Currite ad aras (ZWV 166) představujeme dvě Zelenkovy prvotiny: Missa Sanctae Caeciliae je jeho nejstarší mší a Currite ad aras je první známá skladba Jana Dismase Zelenky z doby, kdy byl v roce 1716 poslán do Vídně. Jak je známo, Missa Sanctae Caeciliae byla poprvé uvedena v katolickém dvorním kostele v Drážďanech krátce pro jeho otevření 22. listopadu 1711. Opět ji bylo možno slyšet 31. ledna 1712, tentokrát za účasti saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Při této příležitosti Zelenka požádal, aby byl poslán do Itálie a Francie, „aby se v první z těchto zemí zdokonalil v solidním církevním stylu a ve druhé v dobrém vkusu“. Zelenka však nebyl vyslán ani do Francie, ani do Itálie, ale do sídelního města habsburské monarchie, kde měl studovat u císařského kapelníka, skladatele, teoretika a pedagoga Johanna Josepha Fuxe (ca. 1660-1741). Currite ad aras zkomponoval Zelenka brzy po svém příjezdu do Vídně.

     Nikterak nepřekvapí, že velice zbožný Zelenka svou první mši jmenovitě věnoval svaté Cecílii, patronce hudebníků. Její zakotvení v G dur Zelenka během svého pobytu v Drážďanech minimálně třikrát nebo vícekrát revidoval, protože se často vracel k dřívějším skladbám, aby je vylepšil a přizpůsobil měnícím se podmínkám při jejich provádění. V tomto  případě se to stalo nezbytným kvůli velkým personálním změnám v proslulém souboru hudebníků působících u drážďanského dvora. Asi v roce 1727 nebo na začátku roku 1728 Zelenka upravil  úvodní takty své Missa Sanctae Caeciliae. Změnil určité věty po vokální i instrumentální stránce a přidal četné nové provozovací poznámky. V pravý čas byla mše hudebně rozšířena i o část „Benedictus“. Doplňky odrážejí změny v obsazení drážďanské Hofkapelle a postupný posun od francouzského způsobu provedení – stylu, jejž si zamiloval August II. a který vzkvétal pod vedením koncertního mistra Jean-Baptiste Volumiera – ke stylu italskému, který měli v oblibě saský korunní princ Friedrich August a jeho žena Marie Josefa Habsburská. Dnes je hlavní pramen k Zelenkově Svatocecilské mši (Missa Sanctae Caeciliae) uložen v Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek v Drážďanech. Jedná se o komplikovaný hudební zápis, jehož původní zpracování má mnoho přeškrtnutých pasáží, zatímco další vrstvy zapsané  jiným inkoustem ukazují změny v notaci a instrumentaci. Rukopisné vložky vlepené do partitury zakrývají části původní kompozice, některé věty jsou revidovány a nacházejí se zde i nově zkomponované přídavky.

      V roce 1712 převzal Zelenka celkem sedm vět a částí z Missa Sanctae Caeciliae do svého oratoria Attendite et videte (ZWV 59), které bylo provedeno během Svatého týdne 1712 u Božího hrobu v kostele Nejsvětějšího Salvátora, hlavním chrámu pražské jezuitské koleje u sv. Klimenta. Rekonstrukci partitury tohoto malého oratoria, které bylo vážně poškozeno během druhé světové války, umožnily odkazy na Missa Sanctae Caeciliae. Vedle toho je dnes v cenné hudební sbírce pražských křižovníků uložen soubor devíti partů pro Credo této Zelenkovy mše. Tento pramen, který pochází z hudební sbírky bývalého kapelníka pražské metropolitní katedrály u sv. Víta Christopha Gayera, odráží nejstarší zpracování mešního Creda a téměř jistě vycházel ze souboru dnes chybějících drážďanských částí. Zmíněný soubor se zřejmě stal součástí křižovnické sbírky poté, co Gayerova žena po ovdovění v roce 1734 prodala mužovu soukromou notovou sbírku.

     V jiné době vytvořil úhlednou kopii Missa Sanctae Caeciliae Philipp Troyer, houslista a kopista z Dolního Rakouska, který za svého pobytu ve Vídni bydlel společně se Zelenkou. Tato krásná partitura, která odráží ranou fázi (snad dokonce originální) v genezi mše, má nedatovanou titulní stránku, která zní: „Serenissimo ac Potentissimo | Poloniarum Regi | FREDERICO Augusto. | Electori Saxoniae etc. | Domino Domino | suo | Clementissimo humillimč | D. D. D. | Subjectissimum obsequentissimum humillimumque mancipium | Joannes Dismas | Zelenka. Camer: Musicus.“ Troyerova kopie přináší původní úvod ke Kyrie, který Zelenka později změnil, a doplňuje tak informace chybějící v jiných pramenech. Dále tato partitura ukazuje téměř úplnou mši s krátkým zhudebněním Sanctus, po němž následuje instrukce „Agnus Dei sicut Kyrie“, naznačující, že úvodní prokomponovaná část Kyrie eleison – Christe eleison – Kyrie eleison měla být znovu použita na závěrečná slova mše. Časem se závazné (obbligato) sólové nástroje v áriích postupně proměňovaly. Troyerův opis např. ukazuje, že „Domine Deus“ z Gloria byl zhudebněn s instrumentálními sóly pro violu da gamba a pro violoncello, a nikoliv, jak někdy poté poznamenal Zelenka, pro violy a fagot s dusítkem („Fagotto con sord:[ino]“). Tato árie byla později z Gloria vypuštěna a Zelenka ji znovu využil v Benedictus, části, která nebyla původně do skladby zahrnuta. Bohužel přitom nenavrhl náhradní hudbu za „Domine Deus“, takže v Gloria vznikla hudební mezera. Dalším příkladem změny je árie „Et unam sanctam“, která byla původně určena pro sólový soprán v A moll. Později však Zelenka přenesl part o kvartu do E moll a nahradil sólový soprán altovým vokalistou.

     Díky zápisům jezuitů z české provincie v diáriu jejich misie u drážďanského dvora je známo – vedle toho, že Zelenkova Missa Sanctae Caeciliae zazněla 22. listopadu 1711 –, že ji realizovali francouzští dvorští hudebníci: „Hudbu pro zpívanou svatou mši na počest panny a mučednice sv. Cecílie provedli francouzští královští hudebníci; nedávno ji složil pan Zelenka, rovněž tak královský hudebník.“[2] Poté, 31. ledna 1712 – v den, kdy Zelenka dedikoval mši Augustovi II. – stručná zpráva říká, že „král si během zpívané svaté mše slavené Otcem superiorem vyslechl svaté čtení.“[3] Ze Zelenkovy titulní stránky k Missa Sanctae Caeciliae se dozvídáme, že hrabě Anton Egon von Fürstenberg (1656-1716) byl skladatelovým prvním patronem v Sasku a že právě on umožnil provedení mše v přítomnosti Augusta II. Zelenka napsal: „Mše sv. Cecílie. Jeho Výsosti polskému králi Friedrichu Augustovi (přičemž k tomu dříve připravil cestu nejjasnější princ Egon von Fürstenberg, saský královský místodržící, vždy můj největší patron a pán).“ [4] Zelenka také tvrdí, že jeho učiteli byli jeho bývalý patron v Praze, hrabě Hubert von Hartig, a drážďanský kapelník Johann Christoph Schmidt. Dne 22. listopadu 1712 drážďanský jezuitský superior P. Georg Klein očekával, že sv. Cecílie bude opět uctěna hudbou, ale byl zklamán: „Na den panny a mučednice sv. Cecílie při její mši hudebníci nehráli hudbu. Zapomněli snad?“[5] Krátce poté, 30. listopadu (na sv. Ondřeje), P. Klein poznamenal: „Sv. Ondřeje Apoštola. … Při zpívané mši předvedli francouzští královští hudebníci slavnostní hudbu, kterou už dlouho předtím zkoušeli. Na jejich pozvání byl přítomen nejjasnější kníže guvernér [= Egon von Fürstenberg].“[6] To se může týkat pouze dalšího provedení Missa Sanctae Caeciliae, tentokrát za přítomnosti saského místodržícího.

     Snad nejpřekvapivější na těchto zprávách je, že raná provedení mše realizovali francouzští hudebníci působící u drážďanského dvora. Mohli mezi nimi být hudebníci francouzského dvorského baletního souboru, kteří patřili k „Bande Französische Comoedianten“, souboru založenému v roce 1709 za účelem provozování francouzské opery, divadla, baletu a komedie u drážďanského dvora? Nebo byli do těchto raných provedení zapojeni také francouzští hudebníci z dvorní kapely („Hofkapelle“)? Jejich vůdčí postava, ve Španělsku narozený houslista Jean-Baptiste Volumier tvrdil, že se školil u francouzského dvora. Možná se k němu připojili i dechoví hráči z dvorského „Bande Hautboisten“. Ať už to bylo jakkoliv, tito umělci uměli potěšit Augusta II., jehož vkus byl silně ovlivněn francouzskou kulturou během jeho kavalírské cesty („grand tour“), kdy nějaký čas strávil ve Versailles a v Paříži. Missa Sanctae Caeciliae byla pravděpodobně poprvé provedena v nízce položeném a’ ≈ 396 Hz, ve francouzském stylu hraní na smyčcové nástroje a hudební artikulace a s francouzským akcentem zpěváků zpívajících latinský text.

     Další zmínka o Missa Sanctae Caeciliae v jezuitském diáriu je z 22. listopadu 1729, kdy Zelenka již nesl hlavní zodpovědnost za hudbu v katolickém dvorním kostele. Při této příležitosti se v diáriu říká, že to byl on, kdo skládal hudbu.[7] Znovu je v souvislosti s tímto úkolem zmíněn v roce 1731. V roce 1734 je pak v diáriu poznamenáno, že u příležitosti zpívané mše na sv. Cecílii Zelenka písemně požádal o osmnáct svíček, které měly ozdobit větší oltář. [8] Možná tím vzdával dík za to, že o dva měsíce dříve, v září 1734, byl oficiálně jmenován skladatelem hudby pro katolický kostel při drážďanském dvoře.

     Missa Sanctae Caeciliae ukazuje, že když Zelenka přijel do Drážďan, věděl o novinkách v komponování mší, které přicházely z Neapole. Barokní „neapolská“ mše byla skladbou pro vokální sólisty, sbor a nástroje, založenou na třech základních typech hudební věty: na sborech ve „starém stylu“ (stile antico), jako je např. sedmidílná sborová fuga „Qui tollis“ z Missa Sanctae Caeciliae, která se dočkala velkého obdivu až dlouho po Zelenkově smrti, dále na sborech, v nichž jsou nástroje díky ritornelům nezávislé, a konečně na sólových áriích a duetech v operním stylu. Zelenka zkomponoval svou Svatocecilskou mši pro SATB sólisty a SATB sbor (s výjimkou sedmidílné fugy „Qui tollis“, která si žádá sbor SAATTBB), pro první a druhé housle, violu, dva hoboje (které kupodivu chybí v Credu) a basso continuo, které bylo obsazeno varhanami, minimálně jedním fagotem, violoncellem a violou. Možná ale byly součástí bassa continua též viola da gamba a theorba. Původní partitura obsahuje četné změny a dodatky, které svědčí o neustálých proměnách této skladby. Nelze tedy tvrdit, že pro Zelenkovu mešní prvotinu existuje definitivní verze: instrumentace a vokální obsazení tohoto díla se měnily podle počtu a schopností hudebníků, které měl skladatel v daném časovém okamžiku k dispozici, přičemž se v něm odrážejí stylové proměny hudebních performancí v Drážďanech v letech 1711-1734. Nicméně po roce 1734, kdykoliv byla o svátku patronky hudebníků zpívána mše, jezuitské diárium zaznamenává, že to byl nový drážďanský kapelník Johann Adolph Hasse, kdo skládal a řídil hudbu, a nikoliv oficiální skladatel hudby pro drážďanský katolický kostel Jan Dismas Zelenka.

     Partituru pro tuto nahrávku Missa Sanctae Caeciliae připravili Libor Mašek a Adam Viktora. Jejich verze o osmnácti větách vychází především z revizí a dodatků provedených Zelenkou v letech 1727-1728.

Currite ad aras (ZWV 166)

     Na rozdíl od Missa Sanctae Caeciliae je k dispozici jen velmi málo informací o raných provedeních Currite ad aras. Na titulní straně Zelenka odhaluje, za jakým účelem, kde a kdy bylo toto ofertorium zkomponováno: „NB. Toto ofertorium může být zpíváno o blahoslavené Panně Marii, nebo o jakékoliv jiné světici či světci. Ve Vídni 13. června 1716. Jan Dismas Zelenka.“[9] Na závěr partitury Zelenka přidal dedikaci „A. M. D. G. B. V. H.“ (= Ad Majorem Dei Gloriam Beataeque Virginis Honorem, tj. K větší slávě Boží a k poctě blahoslavené Panny Marie) a znovu datoval práci: „Viennae 13. Junij 1716.“ Ofertorium Currite ad aras bylo tedy složeno v roce 1716 ne dlouho po Svatém týdnu, který mohl Zelenka strávit v Praze. Tehdy bylo totiž v Klementinu o Svatém týdnu, pravděpodobně na Velký pátek (12. dubna), provedeno třetí z jeho sepulkrálních oratorií Deus dux (ZWV 60). Tuto práci Zelenkovi opět zadal jeho bývalý mecenáš a učitel, hrabě Hubert von Hartig.

     Zelenka zhudebnil text ofertoria Currite ad aras v C dur ve třech větách pro sólový tenor a SATB sbor. Doprovod tvoří první a druhé housle, viola a basso continuo. Árie pro sólový tenor je zarámována úvodním a závěrečným  sborem, kterým je čtyřdílná fuga. Zatímco text Currite ad aras byl určen pro mariánské svátky, Zelenka na titulní stránce naznačuje, že jeho ofertorium se dá použít i pro svátky jiných svatých. Dnes je jeho autograf uložen v Drážďanech, v dřívějších dobách patřilo k partituře 29 partů – což naznačuje, že ofertorium Currite ad aras se stalo součástí repertoáru drážďanského katolického dvorního kostela.

     Janice B Stockigt; Faculty of Fine Arts and Music
     (Z anglického originálu přeložil Jiří K. Kroupa)

---

Další nahrávky hudby Jana Dismase Zelenky v podání souboru Ensemble Inegal: