VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

JAKUB JAN RYBA: CONCERTOS
DNI 152

DNI169   [8595066601695]   vydáno 10/2020

Eduard Šístek: violoncello
Radek Baborák: lesní roh
L’Armonia Terrena, ?ídí Zden?k Klauda

Ryba Concertos 65:50
1.
Cello Concerto Tarde maestoso. Recitativo - Allegro maestoso 21:16
2.
Cello Concerto Adagio 9:14
3.
Cello Concerto Rondo. Allegretto 7:55
4.
French horn Concerto Adagio molto 7:49
5.
French horn Concerto Rondo. Allegretto 3:31
6.
Cassatia in C Adadgio maestoso 3:46
7.
Cassatia in C Scherzo. Allegretto 2:25
8.
Cassatia in C Menuetto. Allegro non molto 2:39
9.
Cassatia in C Polonaise. Andante 1:35
10.
Cassatia in C Adagio 3:19
11.
Cassatia in C Finale. Allegro 2:00

Kompaktní disk s Rybovou instrumentální hudbou p?ináší v kontextu jeho tvorby úpln? nový pohled na jeho skladatelskou osobnost. Dominantní ?ást jeho kompozi?ního odkazu je tvo?ena duchovní hudbou, jejíž tvorb? zasv?til v?tšinu svého aktivního života. A to i díky tomu, že práv? tato ?ást jeho tvorby se dochovala, vzhledem k mnoha existujícím dobovým opis?m, na nejr?zn?jších chrámových k?rech ?i v klášterech. Jeho instrumentální hudba toto št?stí nem?la a v?tšina z toho, co pro nástroje napsal, je bohužel nenávratn? ztracena. Dodnes nemohu zapomenout na chvíle, kdy jsme s p?edsedou Spole?nosti Jakuba Jana Ryby Hubertem Hoyerem a vydavatelem Tomášem Jane?kem stáli na rozhraní mezi h?bitovem, kde je Ryba pochován, a kostelem Povýšení sv. K?íže ve Starém Rožmitále, kde strávil tém?? celý sv?j aktivní hudební život jako varhaník a regenschori. Hubert se jen tak mimochodem zmínil o existenci Rybova Koncertu pro violoncello a orchestr C dur, poutav? o n?m vypráv?l a na záv?r nám pustil kousek nahrávky z koncertu, kterou m?l náhodou v telefonu. Tehdy jsme se v?novali studiu a p?ípravám nahrávky Rybova Stabat Mater, ale violoncellový koncert na nás bezprost?edn? zap?sobil a cestou zp?t do Prahy jsme se s Tomášem rozhodli, že tuto nahrávku n?kdy musíme realizovat. Na n?kolik let jsme se “zasekli” na výb?ru vhodného sólisty, protože violoncellový koncert je rozsáhlý a technicky neskute?n? obtížný, p?itom však vyžaduje vyzrálého interpreta s velkou fantazií, nadhledem a uvoln?ností p?i jeho interpreta?ním výkladu. ?ist? instrumentální nároky, které klade na sólistu, jsou enormní. To se ukázalo v po?átku jako zásadní p?ekážka. Nicmén? Koncert pro violoncello a orchestr C dur byl prvotní inspirací pro tuto desku a z?stal dominantou celkové dramaturgie. Je mi velkou ctí, že se po zmín?ných peripetiích sólového partu ujal Eduard Šístek, ve kterém Ryba získal oddaného interpreta. Eduard je pro m? violoncellista vybavený virtuózní technikou, kterou však vzhledem ke své intelektuální povaze nikdy nepoužívá jako samoú?elný prvek k vlastní prezentaci, ale jako prost?edek k vyjád?ení obsahu, který je ukryt za primárním hudebním zápisem. První uvedení Koncertu pro violoncello a orchestr C dur se uskute?nilo na ja?e roku 2019 na Festivalu Jakuba Jana Ryby, kde se bezprost?edn? po koncertu konala beseda s um?lci. Zde také poprvé zazn?la myšlenka prvního flétnisty Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena Jaroslava Pelikána, a zárove? mého dobrého p?ítele, že violoncellový koncert, zejména jeho první v?ta, pro n?j reprezentuje filozofickou disputaci samotného Ryby (sólové violoncello) s p?áteli (?ada netematických sólových vstup? flétny, hoboje, klarinetu, fagotu, violy), které však v Rožmitále nem?l. Tato absence v jeho život? nebo chcete-li jakýsi p?etlak, pravd?podobn? vyústil v kompozici tohoto díla. Nemohu se více ztotožnit s jeho pohledem na v?c, jakkoliv se jedná pouze o domn?nku, a v naší interpretaci jsme se snažili tento aspekt podtrhnout. Sám Jaroslav k tomu na nahrávce velmi p?isp?l, flétna je jedním z hlavních Rybových „p?átel”, se kterými sólové violoncello fiktivn? disputuje. Dramaturgii CD pak dopl?uje dvouv?tý Koncert pro lesní roh a orchestr in Dis. Ten p?edstavuje Rybu v úpln? jiném sv?tle, jako autora schopného na malé ploše vyjád?it hudbou ?adu nálad, jejich odstín? a rozdávat jejím prost?ednictvím radost podobn? p?ímo?a?e jako jeho velký vzor Wolfgang Amadeus Mozart. Vzpome?me na Rybovo ok?ídlené úsloví „Co jde od srdce, jde k srdci”. Kontrastní nálada instrumentálních koncert? vyústí do tane?ní suity Cassatio in C, která byla s nejv?tší pravd?podobností p?íležitostnou skladbou pro pot?eby zámeckého provozu na rožmitálském zámku. Narozdíl od b?žné dobové praxe je však tato šestidílná skladba nabita espritem a smyslem pro hudební vtip na obdobn? vysoké úrovni, jakou známe nap?íklad od Josepha Haydna. Po poslechu t?chto skladeb lze jen velmi litovat, že se nám nedochovalo jeho 35 symfonií, 35 serenád, 38 instrumentálních koncert? a ?ada dalších sv?tských skladeb, které by jist? dokreslily komplexní pohled na Rybu jako všestrann? vybaveného a inven?n? plodného autora a nepochybn? by se staly sou?ástí standardního repertoáru tohoto stylového období.

Jakub Jan Ryba (26. 10. 1765–8. 4. 1815) byl nejen hudební skladatel, ale i filozof, básník, p?ekladatel, literární i hudební teoretik a v neposlední ?ad? pedagog. Jeho komplexní odkaz však musel ?ekat na své znovuobjevení dv? staletí. V roce 2016 vydala spole?nost Nibiru Publishers nahrávku jeho latinského Stabat Mater, jejíž úsp?ch byl korunován prestižním zahrani?ním ocen?ním Diapason Découverte. V roce 2019 Nibiru Publishers vydalo CD s Rybovou duchovní hudbou a potvrdilo tím sv?j díl aktivity na zrození Festivalu Jakuba Jana Ryby, který se od roku 2018 zabývá komplexní pé?í o Ryb?v tv?r?í odkaz. Završením rybovské trilogie v produkci Nibiru Publishers v roce 2020 je práv? tato deska s instrumentálními koncerty. Rybova dochovaná tvorba pro sólové nástroje není široká: Z mnoha desítek kompozic tohoto druhu se dochovaly pouze t?i houslové koncerty, Koncert pro violoncello a orchestr C dur a Koncert pro lesní roh a orchestr in Dis. Symfonické a komorní tvorb? se však Ryba v?noval celý život. Z raného, studentského a velmi plodného skladatelského období, podn?covaného pražským prost?edím a živeného prvními úsp?chy, se však dochoval notový materiál jediné kompozice. Houslový koncert F dur z roku 1784 p?edstavuje nejstarší dochované Rybovo sv?tské dílo v?bec. Ryb?v d?v?rný a hluboký vztah k houslím, jako st?žejnímu a nezastupitelnému nástroji duchovní i sv?tské hudby, který je dle jeho vlastního vyjád?ení v hudb? tak pot?ebný, jako v lidském život? „chléb vezdejší“, se zrodil již v útlém d?tství. Ryba tento nástroj, který jako dít? hý?kal a usínal s ním, nikdy nep?estal milovat. Kv?li obdivu a lásce ke svému profesorovi, vynikajícímu houslistovi, Cassianu Hanelovi (1752–1820) se však v dob? studií v Praze (1780–1785) nau?il hrát na violoncello, aby se spole?n? mohli v?novat h?e smy?cových kvartet?. To, že Ryba ovládl hru na violoncello na vskutku vysoké úrovni, nejlépe dokládá jeho jediný zachovaný koncert v?novaný tomuto nástroji. V soupise svých d?l z let 1782–1798 Ryba uvádí krom? jiného i úctyhodných 38 koncert? a 35 symfonií. V následujících 17 letech jeho života vznikaly další kompozice, jejichž soupis však již bohužel k dispozici není. Z více než 35 symfonií a 35 serenád je až na jednu symfonii a jednu kasaci vše ztraceno! ?ty?v?tá Symfonia in C major pochází z?ejm? z mladších Rybových let, nebo? pat?í ješt? k díl?m ran? klasickým. Šestiv?tá Cassatia in C, napsaná patrn? p?ed rokem 1800 (opis z roku 1806), je skladbou velmi sv?ží a pravd?podobn? jedinou zachovanou z on?ch 35 serenád. Ob? mají, na rozdíl od koncert?, nevelký provozovací aparát, ale jsou plné sv?žích, roztan?ených i vroucích melodií. Další dva Rybovy dochované houslové koncerty spadají do jeho vrcholného tv?r?ího období, na p?elom 18. a 19. století, z n?jž pochází i Koncert pro violoncello a orchestr C dur. Ryba sám se ve své životopisné stati Jakob Johan Ryba’s musikalischer Lebenslauf z roku 1801 krom? soupisu skladeb o žádném ze svých koncert? nezmi?uje. T?žko tedy ?íct, co jej vedlo práv? v tomto období ke kompozici koncert?, z nichž každý má jinou formu. Koncert D dur je klasicky t?ív?tý, koncert violoncellový též, ale má úvodní recitativ, který má i houslový koncert d moll, ale ten je pro zm?nu monumentáln? jednov?tý a romantický. Velký koncert pro housle a orchestr Un grand Concert pour Violon principal z roku 1801 je jednov?tý koncert s virtuózn? pojatým sólovým partem a bohat? obsazeným orchestrem, p?i?emž jde o jeden z vrchol? Rybovy tvorby v?bec. Vedle violoncellového koncertu, který má díky 2 klarinet?m navíc ješt? v?tší obsazení, p?edstavuje tento monumentální houslový koncert o 757 taktech jedno ze t?í Rybových nejrozsáhlejších d?l (rukopisná partitura má 90 stran!). Po?tem nástroj? se vyrovná nejv?tším Rybovým duchovním díl?m – slavnostním mším i výše zmín?nému latinskému Stabat Mater.

Koncert pro violoncello a orchestr C dur Jakuba Jana Ryby z roku 1800 nese francouzský titul Concerto pour le Violoncello (N 542). Toto dílo pat?í v ?eské violoncellové literatu?e ke zcela ojedin?lým skladbám, a to nejen svým nebývalým rozsahem, ale také zp?sobem zpracování violoncellového partu. S úctyhodnými 1064 takty pokrývajícími 95 stran rukopisné partitury p?edstavuje Rybovo nejrozsáhlejší sv?tské orchestrální dílo. Spolu s o rok mladším Velkým koncertem pro housle a orchestr jej lze považovat za jeden z vrchol? Rybovy instrumentální tvorby. Ze všech sv?tských d?l tu Ryba v orchestru p?edepisuje v?bec nejv?tší nástrojové obsazení. Na rozdíl od jednov?tého koncertu houslového je klasicky t?ív?tý. Jeho proporce jsou na první pohled pon?kud nevyvážené. Má neúm?rn? dlouhou první v?tu, která by sama o sob? mohla být samostatným dílem, nebo? p?edstavuje více než polovinu jeho délky.

První v?tu (Trade maestoso. Recitativo-Allegro maestoso) Ryba zahajuje velmi netradi?n? recitativní plochou, což je nezvyklé p?inejmenším v dob? vzniku tohoto koncertu. Za?átek koncertu p?ímo evokuje operní doprovázený recitativ (recitativo accompagnato) a narativnost sólového partu i jeho partner? v podob? sól dechových nástroj? již od po?átku budí dojem jakéhosi dialogu. Poté Ryba již vcelku tradi?n? zahajuje sonátové Allegro rozsáhlou orchestrální expozicí. V této expozici se objevuje hlavní téma v C dur, vedlejší téma v dominantní tónin? G dur a záv?re?ná oblast op?t v hlavní tónin? C dur, tedy vše tak, jak bychom to v klasicistní sonátové form? o?ekávali. Sólové violoncello však vstupuje atematicky. N?kolik úvodních tón? sice opisuje obrys hlavního chromatického tématu, ale charakter melodické linky je natolik jiný, že tento vstup p?sobí spíše jako komentá? k hlavnímu tématu než jeho sólová expozice. I nadále v této v?t? sólový nástroj spíše vede dialog s orchestrem ?i jeho sekcemi nebo jinými nástroji podobn?, jako je tomu daleko pozd?ji u Berliozova Harolda v Itálii. Nelze se domnívat, že by Ryba v tomto p?ípad? zamýšlel hudbou vyjád?it n?jaký konkrétní d?j, tedy že by se pokoušel o programní hudbu. V p?ípad?, že by mu o to šlo, autor jeho kalibru by o tom ur?it? zanechal zmínku v partitu?e ?i n?kde jinde ve svém literárním odkazu. Jde spíše o abstraktní rapsodickou disputaci, která se odvíjí na p?dorysu témat exponovaných na za?átku sonátového allegra, ale místy se od nich vzdaluje jak náplní, tak i tonáln? (nap?. Es dur).

Druhá v?ta (Adagio) je již tradi?n? pojatou volnou v?tou v subdominantní tónin? F dur. Skladatel tu dává poslucha?i odpo?inout od velkého orchestrálního zvuku v?etn? trubky a tympán? a ztišenou lyricky-graciézní ?ást nechává zaznívat jen za doprovodu jemných p?iznávek smy?cových nástroj?. Pouze v malých vstupech a krátkých mezihrách nechá zaznít dechové nástroje. Celou tuto v?tu lze chápat jako takové no?ní dostavení?ko.

T?etí v?ta (Allegretto) je typické finálové rondo, které p?ináší nekomplikovanou, brilantní a nesmírn? vtipnou hudbu, místy zcela jist? inspirovanou ?eským folklórem a tane?ní hudbou. Na chvíli se zde ozvou i názvuky tzv. „ma?arské” hudby-alla hongrois, které byly v té dob? velmi populární. I v této v?t? je sólové violoncello p?edstaveno v nezvykle vysoké, tak?ka houslové poloze. Co se stalo impulsem ke kompozici tohoto výjime?ného díla a jaký byl vlastn? jeho osud, dosud nevíme. V každém p?ípad? v té dob? nebylo zvykem komponování „do šuplíku”. Jedna z hypotéz je, že Ryba mohl koncert komponovat sám pro sebe. V tom p?ípad? by to dokládalo jeho zcela mimo?ádné instrumentální dovednosti, které nelze vzhledem k jeho ostatním povinnostem p?edpokládat. Zvládnutí partu tohoto koncertu vyžaduje hodiny pravidelného denního cvi?ení, na které Ryba v dob? svého p?sobení v Rožmitále rozhodn? nem?l ?as. Pravd?podobn?jší hypotézou je, že Ryba p?i komponování tohoto díla myslel na Antonína Krafta (30. prosince 1749 Rokycany – 28. srpna 1820 Víde?), jehož otec byl sládkem v nedalekých Rokycanech. Kraftovo jméno a um?leckou reputaci mohl znát i z dob svých pražských studií, i když osobn? se v Praze setkat nemohli. Kraft odešel do Esterházy roku 1777, zatímco Ryba za?al studovat na piaristickém gymnáziu až v roce 1780. Kraft v dob? vzniku koncertu (1800) byl již sv?tov? vyhlášeným virtuózem ve h?e na violoncello a ?ada technických prvk?, které Ryba v koncertu uplat?uje, pat?ily mezi obraty, které Kraft sám ?asto používal ve svých koncertech a dá se p?edpokládat, že pat?ily k jeho mistrovským kousk?m. A? tak ?i onak už však samotný fakt, že partitura díla z?stala spolu s dalšími po Rybov? smrti v Rožmitále, je v kontextu Rybovy hudební poz?stalosti jev nevšední. Partitura violoncellového koncertu se stala sou?ástí souboru skladeb, které tehdy již bývalý rožmitálský regenschori Filip Schmelzer v roce 1876 v?noval Museu království ?eského v Praze. Schmelzer odkazuje k tomu, že jej Ryba nepsal na objednávku, ani pro finan?ní zisk, ale pro uspokojení z dob?e odvedené kompozi?ní práce. P?estože byl Ryba nadm?rn? vytížen ve škole i na k?ru, ukázal tu, jak jako skladatel dokáže pracovat s tak velkou hudební formou. Sugestivn? pracuje s vedením sólového nástroje i bohatým nástrojovým obsazením orchestru. Violoncello se tu p?edvede v celém svém pozoruhodném rozsahu úctyhodných p?ti oktáv! Od nejhlubšího tónu C, kterým za?íná téma první v?ty, p?es sv?j typický rejst?ík, který z n?j d?lá nástroj s lahodným zvukem. Zvukové vrcholy sólového partu pak sahají až za hranice vysoké polohy, k tón?m stojícím mimo „klasický“ rozsah (až po c4!). Výjime?nost tohoto díla v praxi bude muset prokázat jeho ?etn?jší interpretace. Pro natá?ení tohoto CD vznikla kritická edice (urtext) a praktické vypracování sólového partu, kterého se s nadšením ujal Eduard Šístek, renomovaný violoncellista mladší generace a ?len ?eské filharmonie. Poslucha?i se díky tomu mohou t?šit na významný mezník v život? Rybova violoncellového koncertu. Eduard Šístek: „Koncert C dur pro violoncello a orchestr C dur Jakuba Jana Ryby jsem za?al studovat, když jsem byl osloven, abych provedl jeho obnovenou premiéru na festivalu v Rožmitále pod T?emšínem, v?novaném tomuto skladateli. Navzdory náro?nosti sólového partu jsem si tuto kompozici záhy oblíbil a již p?i první zkoušce s orchestrem jsem se p?esv?d?il, že je to dílo hudebn? bohaté a životaschopné. P?i pozorném ?tení rukopisu si nelze nevšimnout data dokon?ení 1800. Koncert C dur letos slaví dvousté dvacáté výro?í svého vzniku a já mu p?eji, aby byl provád?n ?ast?ji a našel si v repertoáru violoncellist? stálé místo.“

V porovnání s Koncertem pro violoncello a orchestr C dur, který je opravdovým monumentem Rybovy symfonické tvorby, se nám Koncert pro lesní roh a orchestr s názvem Concerto in Dis a cornu principale m?že na první pohled jevit jako dílo velice skromné. A to jak rozsahem, nebo? má pouze dv? v?ty, tak obsazením orchestru. Má o dva hoboje a jednu violu bohatší obsazení, než nejstarší dochovaný Ryb?v Koncert pro housle a orchestr z roku 1784, u n?jž však máme k dispozici kompletní partituru, ale svou formou s ním koresponduje. Na rozdíl od dvou nejv?tších dochovaných Rybových koncert? (violoncellového z roku 1800 a houslového z roku 1801), jejichž zdrojový notový materiál p?edstavují Rybovy dochované a datované autografní partitury, nemáme k dispozici autograf tohoto díla. Jediný zatím známý nedatovaný opis jednotlivých part? pochází z cisterciáckého kláštera v Oseku. Odtud byl spolu s dalšími hudebními díly p?esunut do ?eského muzea hudby v Praze. Kv?li zám?n? písmen R a K, jež si byla v tehdejším písmu velmi podobná, je však na obálce s jednotlivými party uveden jako autor K?ba. Koncert je však jednozna?n? dílem Rybovým. Pat?í k jeho nejstarším díl?m, ale pro neúplnost dochovaného notového materiálu ho nelze zcela hodnotit. Z p?vodního obsazení p?edepsaného na obálce se vedle sólového partu bohužel dochovaly pouze party 1. a 2. houslí, 1. violy a kontrabasu. Party dvou hoboj?, dvou lesních roh? a 2. violy chybí. Pro pot?eby této nahrávky je s p?ihlédnutím k Rybovým zvyklostem dokomponoval dirigent Zden?k Klauda. Koncert pravd?podobn? pochází z období Rybových pražských studií. Indicii k této domn?nce nám Ryba sám poskytuje ve svém hudebním životopise: „Zde n?které anekdoty. Studenti z jedné spole?nosti si umínili, že poctí své p?ítelkyn? a známé nokturny nebo takzvanými kasacemi. P?vodcem nápadu byl pan Tvrdý, nyn?jší rektor ve Vod?anech, a ú?astnili se toho pan Lukáš, nyní kaplan v Žebráku, pan Vanou?ek, m?j dobrý p?ítel – slyšel jsem, že zem?el jako inženýr v Chorvatsku, pak pan Tomandel, te? radní v Rokycanech, mladší pan Bendel, znamenitý hornista, pro n?hož jsem ud?lal n?kolik hornových koncert? a pro n?hož byla práv? napsána tahle nokturna, aby se v nich mohl p?edvést se svým krásným p?ednesem.“ Tato zmínka potvrzuje, že se Ryba kompozici hornových koncert? v?noval a psal je nejspíše „p?ímo na míru“ konkrétnímu interpretovi. Pro p?iblížení dnešních možností interpretace sólového partu je zajímavé srovnat, jak vypadaly a ?ím disponovaly lesní rohy Rybovy doby. Nástroje se vyvinuly ze signálních roh? využívaných p?i honech. Existovaly nástroje nalad?né do ur?ité tóniny, nej?ast?ji do D, E, Es a F. Ve vícedílných skladbách, jejichž tónina se m?nila, však bylo nutno nástroj p?eladit. To se d?lo pomocí kroužk?, které se vkládaly mezi nátrubek a vrchní ?ást tubusu. Modernizací p?vodních nástroj?, kterou v letech 1748–1753 provedl i ?eský hornista Anton Joseph Hampel p?sobící ve dvorní kapele v Dráž?anech, vznikl tzv. inven?ní roh. Upravený nástroj m?l uprost?ed sto?eného tubusu dva vývody, do nichž se zasouvala v?tší nebo menší vsuvka (invence) ve tvaru písmene U. P?ela?ování nástroje se tím podstatn? zrychlilo a nástroje získaly lepší intona?ní stabilitu. Z nástroje ur?eného k pouhé signalizaci se tak v 80. letech 18. století stal nástroj melodický. Pro sv?j nádherný tón natrvalo zakotvil v komorních souborech a orchestrech a za?al se uplat?ovat i jako nástroj koncertantní. P?i h?e na lesní roh se využívalo tzv. p?irozených tón?, jejichž ?adu musel skladatel dob?e znát. K tvorb? ostatních tón? se používala technika snižování ?ady vrchních tón? vkládáním pravé ruky do roztrubu rohu. Zp?sob tzv. krytí poprvé uspo?ádal práv? A. J. Hampel v u?ebnici Lection pro cornui. Nástroj však stále neobsahoval strojivo s klapkami, které techniku hry v moderní dob? zásadn? zjednodušilo a tón výrazn? zkvalitnilo. Koncertantní hornová literatura doby Haydna, Mozarta a Ryby tedy vyžadovala technicky velice zdatné hrá?e. Lesní roh využíval Ryba ve své tvorb? velice hojn?. Nechybí prakticky v žádné kompozici, v níž je p?edepsán i ten sebemenší orchestr. Jeho vztah k tomuto nástroji vystihuje slovníkové heslo corno uvedené v Rybov? hudební nauce Po?áte?ní a všeobecní základové ke všemu um?ní hudebnému vydané dva roky po jeho smrti v roce 1817: „Corno, corno di caccia, vl. n., lat. cornu, lesní roh neb trouba, v?bec waldhorna (Waldhorn), viz clarina. Máme waldhorny do všech tón?. Nyní však v oby?eji jsou tak zvané waldhorny dle invencí, které se do všech tón? pomocí to?enic štemují. Tento hudební nástroj Muziku velice okrašluje, a jest v hudb? tolik, co v malí?ství stín. V 17. století ve Francouzích byl vynalezen. ....

Eduard Šístek je jedním z nejvýrazn?jších ?eských violoncellist? mladé generace. Studoval na Pražské konzervato?i u Jaroslava Kulhana, na Akademii múzických um?ní v Praze u Mikaela Ericssona a na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien u Reinharda Latzka. V?nuje se sólové, komorní i orchestrální h?e. Je stálým ?lenem ?eské filharmonie a ?lenem Um?lecké besedy, zabývá se také interpretací soudobých skladeb. Stal se laureátem Sout?že Nadace Bohuslava Martin?, Mezinárodní sout?že Leoše Janá?ka v Brn?, Mezinárodní interpreta?ní sout?že Beethoven?v Hradec ad. Jako sólista pravideln? spolupracuje s p?edními ?eskými hudebními t?lesy. Na zahajovacím koncert? druhého ro?níku Festivalu Jakuba Jana Ryby (2019) provedl obnovenou premiéru Rybova Koncertu C dur. Vystoupil na recitálech v rámci festivalu Pražské jaro a ?eského spolku pro komorní hudbu. Pr?b?žn? realizuje ?adu nahrávek pro ?eský rozhlas.

Radek Baborák pat?í mezi nejvýrazn?jší osobnosti klasické hudební scény. Za více než 25 let sólové kariéry oslovil svým mimo?ádným muzikantským projevem poslucha?e v nejvýznamn?jších kulturních centrech po celém sv?t?. Mezi jeho dirigentské partnery pat?í Daniel Barenboim, Seiji Ozawa, Simon Rattle, Neeme Jarvi, James Lewin, Vladimír Askhenazy, James de Priest nebo Marek Janowski. Je hostem prestižních festival? jako Salzburger Osterfestspiele, Maggio Musicale Fiorentino, Pacific Music Festival, Festival Bílé noci v St. Petersburgu, Suntory Hall Chamber Music Garden, International Music Festival Utrecht, Julian Rachlin and Friends Dubrovník, LePontes, Jerusalem Chamber Music Festival, Smetanova Litomyšl nebo Pražské jaro. Vystoupil jako sólista s orchestry Berlínských filharmonik?, Mnichovských filharmonik?, Orchestru Bavorského rozhlasu, DSO Berlin, RSB Berlin, Bamberských symfonik?, Petrohradské filharmonie, Moskevské filharmonie, Londýnského královského orchestru, Wiener Tonkünstler-Orchester, Mozarteumorchester Salzburg, Mito komorního orchestru, NHK Symphony Orchestra a ?ady dalších prestižních t?les. Zcela ojedin?lá je Baborákova popularita v Japonsku, kam od roku 1994 pravideln? jezdí na turné a kde vystoupil s p?edními orchestry. Pro japonskou nahrávací spole?nost Octavia Records (Exton, Cryston) zrealizoval v pr?b?hu deseti let více než 20 CD titul?, mezi nimi nahrávky J. S. Bacha, které si našly desetitisíce poslucha??. CD Baborak Ensemble bylo vyznamenáno cenou japonských kritik?. Významnou a d?ležitou sou?ástí hudebního života Radka Baboráka je komorní hudba. Založil a um?lecky vede soubory Baborak Ensemble (v základním obsazení lesní roh a smy?cové kvarteto). Obnovil ?innost ?eského hornového sboru (pokra?ující v 300leté tradici hornové hry v ?echách) a smy?cového souboru Pražští komorní sólisté (u jehož zrodu stál v roce v roce 1960 Václav Neumann). Je ?lenem Afflatus Quintet, se kterým získal první cenu na sout?ži ARD v Mnichov?. Na recitálech vystupuje v duu s klavíristkou Yoko Kikuchi (vít?zkou Mozartovy sout?že v Salcburku), s varhaníkem Alešem Bártou a harfenistkou Janou Bouškovou. Je ?lenem souboru Berlín-Mnichov-Víde? Oktett, spolupracuje s Berlínskými barokními sólisty. Radek Baborák p?sobil jako docent v Boloni na Fondazione Arturo Toscanini, profesorsky hostuje na TOHO University Tokyo a na Escuela Superior de Música Reina Sofía. Hru na lesní roh vyu?uje na HAMU v Praze. Mistrovské kurzy hry na lesní roh vedl v N?mecku a Švýcarsku. Radek Baborák se narodil v Pardubicích v roce 1976 do muzikantské rodiny. V osmi letech za?al studovat hru na lesní roh u profesora Karla K?enka. Pod jeho vedením se stal absolutním vít?zem rozhlasové sout?že Concertino Praga, získal 3. cenu na sout?ži Pražského Jara, 1. místo v interpreta?ní sout?ži soudobé hudby a stal se laureátem Grand Prix Unesco. V letech 1990–1994 pokra?oval ve studiích na Pražské konzervato?i ve t?íd? profesora Bed?icha Tylšara. B?hem studií zvít?zil na sout?žích v Ženev? – 1993, Markneukirchenu – 1994, ARD v Mnichov? – 1994. V roce 1995 obdržel cenu Grammy Classic Award a Dawidov Prix. V osmnácti letech, zcela výjime?n? bez konkurzu, mu bylo nabídnuto místo prvního hornisty v ?eské filharmonii, na kterém setrval dva roky. V letech 1996–2000 p?sobil jako sólohornista Mnichovských filharmonik?. V roce 2001 uzav?el exkluzivní smlouvu u Bamberských symfonik?. Jeho p?sobení v orchestrech se uzav?elo u Berlínských filharmonik? v sezónách 2003–2010.

Dirigent Zden?k Klauda (*1979) je komplexní um?leckou osobností. Vedle kariéry dirigenta se v?nuje vedení hudebního nastudování v Národním divadle v Praze a sou?asn? je dramaturgem Festivalu Jakuba Jana Ryby. Mezinárodní kariéru zapo?al v roce 2008, kdy byl p?izván k nastudování Dvo?ákovy Rusalky v rámci Salcburského festivalu. Od té doby je pravideln? zván do prestižních evropských operních dom? (Bavorská státní opera v Mnichov?, Semperova opera v Dráž?anech, Víde?ská státní opera ?i Pa?ížská národní opera). V roce 2012 se podílel na hudebním nastudování Janá?kových P?íhod lišky Bystroušky pro festival v Glyndebourne a v další sezon? pak Mozartovy Figarovy svatby tamtéž. V roce 2012 získal 3. cenu na dirigentské sout?ži v rumunské Constant?. Jako asistent spolupracoval s dirigenty Franzem WelserMöstem, Kyrillem Petrenkem, Vladimirem Jurowskim nebo Tomášem Netopilem. Je zakladatelem a šéfdirigentem vlastního orchestru Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena, ve kterém spolupracuje s hrá?i absolutní ?eské špi?ky. Pro vydavatelství Nibiru Publishers nato?il se svým orchestrem t?i CD, první „DECADE“ se sopranistkou Simonou Šaturovou a s díly Mozarta a Myslive?ka, druhému CD s nahrávkou sv?tové premiéry díla Jakuba Jana Ryby Stabat mater bylo ud?leno prestižní ocen?ní DIAPASON DÉCOUVERTE a zá?í roku 2019 vyšla u stejného vydavatelství nová nahrávka „Requiem“ Antonína Rejchy. Hostuje u ?eských orchestr? (Jiho?eská komorní filharmonie, Filharmonie Hradec Králové, Moravská filharmonie Olomouc, Komorní filharmonie Pardubice), operních dom? (Národní divadlo Moravskoslezské v Ostrav?) a na významných ?eských festivalech (Svatováclavský hudební festival). Pravideln? doprovází s orchestry špi?kové ?eské i sv?tové p?vce jako jsou Simona Šaturová, Adam Plachetka ?i Veronika Dzhioeva. V lednu 2018 debutoval jako dirigent na scén? moskevské Nové opery. V témže roce uvedl s orchestrem Národního divadla v Praze ve sv?tové premié?e oratorium Augustýna Šenký?e Dies Numini et Principi. V lednu 2019 se podílel na hudebním nastudování Prodané nev?sty v dráž?anské Semperov? ope?e, debutoval u Štátnej filharmónie Košice a v únoru 2019 debutoval v Národním divadle v p?edstavení Mozartovy opery Kouzelná flétna. V sezón? 2019/2020 bude dirigovat v Národním divadle v Praze Mozartovu operu Figarova svatba. V listopadu 2019 vystoupil se svým orchestrem jako host ?eského spolku pro komorní hudbu v rámci jejich koncertní sezóny pro ?eskou filharmonii.

Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena je stálým um?leckým t?lesem tvo?eným špi?kovými instrumentalisty na poli interpretace sólové, komorní a orchestrální hudby fungujícím v ?ele s výraznou um?leckou osobností koncertního mistra Jana Valty (mj. Heroldovo kvarteto). Orchestr byl založen v roce 2014 dirigentem a renesan?ní hudební osobností Zde?kem Klaudou u p?íležitosti realizace projektu sólového alba sopranistky Simony Šaturové „Decade“ s operní tvorbou dvou hudebních géni? klasicismu Josefa Myslive?ka a Wolfganga Amadea Mozarta vydaného téhož roku u spole?nosti Nibiru Publishers. Od roku 2016 je orchestr pravidelným hostem festival? a prestižních po?adatel?, kde publiku p?edstavují p?edevším díla ?eských mistr? 18. a 19. století. ?lenové p?edních ?eských komorních soubor? (nap?. ?eské filharmonické kvarteto, Baborák Ensemble, Heroldovo kvarteto, Sedlá?kovo kvarteto, Doležalovo kvarteto, Smy?cové kvarteto Hanse Krásy apod.), p?edních ?eských orchestr? (?eská filharmonie, Národní divadlo) a mladí vynikající sólisté spole?n? hrají pod zna?kou L‘Armonia Terrena na moderní nástroje, avšak se z?etelem na stylovou vyhran?nost interpretovaného repertoáru. Jejich nahrávka sv?tové premiéry Rybova latinského Stabat Mater i díky tomu získala mimo jiné prestižní ocen?ní DIAPASON découverte. Rybovo Stabat mater orchestr koncertn? provede v Praze dne 07. dubna 2020 v kostele sv. Šimona a Judy v komorním cyklu Symfonického orchestru hl. m?sta Prahy FOK. V zá?í 2019 orchestru vyšlo op?t u spole?nosti Nibiru Publishers nové CD s nahrávkou sv?tové premiéry díla Antonína Rejchy Requiem a u téže spole?nosti je o?ekáváno do konce roku 2019 i vydání CD s dílem Jakuba Jana Ryby Missa Solemnis in C per Festo Resurrectionis. Orchestr toto Rybovo dílo koncertn? zrealizuje dne 18. kv?tna 2020 v Bazilice na Svaté Ho?e u P?íbrami v rámci 3. ro?níku Festivalu Jakuba Jana Ryby.


Další nahrávky souboru L'Armonia Terrena se Zde?kem Klaudou:
   

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net