STEFANO BATTAGLIA, MICHELE RABBIA – PASTORALE
ECM 2120     060252713764(3)

Stefano Battaglia: klavír, preparovaný klavír;
Michele Rabbia: perkuse, elektronika

RECENZE

V pořadí sedmá skladba Spirits of Myths této nahrávky je prologem k titulnímu kusu alba Pastorale. Tyto duše mýtů jsou zvukově utvářeny neurčitým abstraktním industriálem, dalo by se říci jemného strojírenství, nikoli obligátního těžkého průmyslu jak je obvykle chápáno. Zde jej vytváří pomocí elektroniky a perkusních předmětů Michelle Rabbia. Stefano Battaglia sound Spirits of Myths střídmě doplňuje jednotvárnými údery na jednom, či jen několika málo klávesách upravovaného klavíru. Oba autoři a interpreti hudby se inspiračně vracejí do až dávných časů antiky. V kořenech mýtů nacházejí látku pro svou hudbu, jež má reagovat na pradávné formy múzičnosti naší civilizace, a současně odpovídat duchu hudby a mentálnímu vyladění člověka jednadvacátého století. Orfeova lyra na nebi autorům slouží jako posmrtný symbol poezie hudby a Battaglia této ikoně thráckých pověstí přikládal velkou váhu už na druhém disku alba RE:PASOLINI (ECM) z roku 2007. Nové album doprovází v příloze dvanáctý díl z prvé části Sonetů Orfeovi od Rainera Marii Rilkeho, jehož úvodní verše v překladu Václava Renče zní: Zdráv buď duch, jenž zmůže pojit nás / nás, kdo vpravdě v podobenství žijí. Rád bych k tomu přidal ještě větu z pátého Rilkeho sonetu, Když to zpívá, vždy Orfeus je to. Pod tímto zpěvem netřeba očekávat jen líbezné, krásné, či jinak přítulné zpěvné melodie vyšlechtěné tradicí různých hudebních kultur, ale také zvuky vznikající bez obligátních pravidel, v minulosti neuznávaných, nebo nevyluzované zavedeným nástrojovým arsenálem. Battaglia hrající na klavír, přesněji řečeno, využívající zvuky úhozů kladívek na struny klavíru v přirozené podobě i upravované, jak s tím prorážel konvenci před půl stoletím John Cage, tvoří složku rovnocennou zvukovému instrumentáři Rabbiově.
     Skladby působí klidem, vnitřní napětí vůči rozvážné hře klavíru, při níž důležitou úlohu hraje rytmické traktování figur a melodie, tvoří Rabbia vysokofrekvenční svisty, zvuky jak od rozkmitaných ladiček, které přicházejí z hvězdných dálek či snad z hlubin času. V Metaphysical Consolations se tato střídmost mění až ve zdánlivé setkávání s náhodnými tóny a zvuky v nějakém zvukovém vakuu. V Monasteriu dochází k dramatizaci pouhým třemi občasnými hlubokotónovými údery klavíru. Když se rozezní skladba Kursk Requiem uvědomíte si, že tato hudba je skutečně podobná tomu, co známe z válečných scén z ponorek: motor je vypnutý a nešťastníci pod vodou slyší divné a záhadné zvuky přicházející z dálek a hlubin oceánu. Přesto ony zvuky mají zcela konkrétní zdroje. V Sundance In Balkan klavír rozehraje roztrhanou melodií nějakého furiantského tance, v noci ztraceného, s ránem se opět probouzejícího k životu. Celé album zní tajemně, je plné vnitřního neklidu, o který se autorsky podělili oba tvůrci.

Vladimír Kouřil (HIS Voice, 3/2010)