KATHARSIS
Quartetto con flauto – Václav Slivanský / flétna, Ada Slivanská / housle, Lubomír Herza / violoncello, Renata Jelínková / cembalo
PANEM ET CIRCENSES
Prague Percussion Project – Amy Lynn Barber / umělecká vedoucí
Josef Fojta, Pavel Skála / sólisté
Amy Lynn Barber, Ivan Hoznedr, Jaromír Kubíček, David Řehoř / bicí nástroje
Adam Klemens / dirigent
LABYRINT
Irmela Nolte / flétna
Jan Jirásek / hlas, syntezátor
Jiří Strohner / programování
KYRIE ELEISON
Boni Pueri / chlapecký sbor
Jiří Skopal / dirigent
ZOE
Jaroslav Tůma / cembalo
DILEMA
Marek Jerie / violoncello
" PŘEKÁŽKY MI POMOHLY "
řekl v roce 1989 Jan Jirásek (nar. 9. ledna 1955 V Rychnově nad Kněžnou ve východních Čechách), když rekapituloval svou cestu ke kompozici plnou oklik i zkratek. Vedla od třináctiletých skladatelských pokusů v rodném městě přes gymnasium, Pedagogickou fakultu v Hradci Králové a souběžné soukromé studium u prof. Miroslava Raichla , opakované odmítnutí pražskou Akademií muzických umění, dále přes Lidovou školu umění v Náchdě, Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) v Brně (1981 - 1985) i rozhlasovou redakci v Hradci Králové a později v Praze.
Od roku 1990 je dramaturgem experimentálního Audiostudia Českého rozhlasu v Praze a jeho skladby s ohlasem figurují na mezinárodních koncertních podiích a festivalech (mezi jinými např. Synthese 90 v Bourges, Elektromusik Festival ve Stockholmu, Mnichovské bienále, les Collogue de Jeunes Compositeurs de Musique Electro-Accoustique UNESCO v Paříži, Internationale Orgelwoche Nürnberg, Tschechische Nacht v Mnichově, Schleswig-Holstein Festival, Pražské jaro, dále New York, Linz, Varšava, San Francisco, Mannheim, Regensburg aj.)
Jan Jirásek nemá žádné konkrétní vzory, jejichž kompoziční technikou nebo invenčním vlivem by se chtěl vědomě řídit: "Pokud jde o vzor jsem přesvědčen, že člověk může vyjádřit jen to, co je v něm. Jsem v tomto ohledu vyznavačem myšlenky německého básníka Heinricha Heina - trpaslík, stojící na ramenou obra, vidí dál než obr, ale nemá v těle srdce velikána. O hloubku vlastního uměleckého poznání ma smysl usilovat. I mě překážky pomohly."
Počínaje studiem JAMU se J. Jirásek zabývá také hudební teorií, kde formuloval pozoruhodnou koncepci hudebního vývoje. Jeho teorie preference primárních hudebních parametrů (výška, délka, barva, dynamika, prostor a dozvuk) zdůvodňuje, že změny v jejich vzájemném poměru mohou vést k tzv. strukturální reakci a ke změně uměleckého směru (podrobněji viz práce "Změny významových vztahů mezi základními hudebními parametry a jejich perspektivy v elektroakustické hudbě", Opus musicum, Brno 1988). O historickém vztahu k hudebnímu materiálu hovořil na tvůrčí dílně v rámci Mezinárodního hudebního festivalu v Brně na téma Hudba a ekologie.
Hudba Jana Jiráska má zvláštní dar přímočarosti. Interpretačně náročné party promlouvají svou výrazovou jednoduchostí, za níž tušíme hlubokou myšlenku. "Vytváření velmi složitých struktur může někdy znamenat i to, že tím člověk maskuje svoji nejistotu a bezradnost. Největší odvahu podle mého názoru vyžaduje vyslovit jednoduchou, prostou myšlenku." Jeho tvůrčí egoismus je atributem každého poctivého umění. "Musím hudbu psát tak, abych s výsledkem byl spokojen především já sám. Teprve když jsem přesvědčen o tom, že jsem odevzdal to nejlepší, čeho jsem v dané chvíli schopen, mohu doufat, že tím přesvědčím i posluchače."
Bez zajímavosti není ani původ názvů Jiráskových skladeb uvedených na tomto CD: "Názvy mých skladeb nemá smysl vysvětlovat jinak než hudbou samotnou. Každý z těchto názvů může totiž ve fantazii citlivého a vnímavého posluchače vyvolat představu určitého zvláštního stavu, pocitu nebo zvláštního světa. A pokud se pocit nebo nálada po vyslechnutí mé hudby alespoň zčásti překrývá s pocitem evokovaným názvem skladby, pak je pro mě po této stránce vše v pořádku." Od roku 1988 se Jirásek na základě pozvání účastní mezinárodních festivalových diskusí (čtyřikrát televizní Ost-West Dialog v rámci linecké Ars electronica), hostuje s přednáškami a vystupuje v rozhlasových a televizních interview (Český rozhlas, Česká televize, Radio Svobodná Evropa, Westdeutscher Rundfunk Köln, Bayerischer Rundfunk, Hessischer Rundfunk, Španělská televize Madrid ad.). V roce 1994 přednášel na několika univerzitách v USA (Pennsyl vania, New York). Jiráskův "příchod zvenčí" se projevil až v roce 1991 udělením Prémie Českého hudebního fondu za skladbu Labyrint (pro flétnu, mužský neškolený hlas a elektronické hudební nástroje), jejíž videoverzi (scénář a režie Petr Vrána) měli m.j. možnost shlédnout diváci České televize, Dance Screen festivalu ve Frankfurtu a.M., festivalu v San Franciscu ad. K posledním pracem patří např. hudba k mezinárodnímu divadelnímu projektu Babylonská věž (režie Josef Krofta) i zatím poslední Jiráskova skladba Missa propria (pro chlapecký sbor) premiérovaná na festivalu Pražské jaro 1994. V současné době se zabývá objednávkou pro Mnichovskou filharmonii na dokončení skladby německého skladatele Carla Orffa Lukášovy pašije, jejíž premiéra se bude konat v červnu 1995.
Zahraniční kritika u Jiráska oceňuje šíři výrazových prostředků, jeho zálibu v "otevřeném, vznášejícím se zvuku" a "půvabnou sférickou hudbu". Jeho skladby "žijí kontrastem, a přes komplikovanost provedení obsahuje jeho hudba jistou jednoduchost. Jiráskův záměr nesází zjevně na konfrontaci s posluchačem. Naopak, otevírá uši, místo aby je vystrašil. S pomocí formy, do níž Jirásek obléká své myšlenky, bere posluchače za ruku".
Katharsis (1990). Během dosavadního života jsme si zvykli, že lež je normální součástí života. Věděli jsme, co se musí, že doma se mluví jinak než ve škole. Zvykli jsme si na tu dvoukolejnost, ale ono nás to velmi poškodilo. I dnes, kdy by každý mohl říci pravdu, to pokračuje. Katharsis je tak očištění od vnitřní špíny, kterou v sobě člověk má. Jako jiní jsem musel ve škole absolvovat zkoušky z marxismu-leninismu. Jako jiné, ani mě to nešlechtí, je to ponižující a musel jsem to ze sebe vypláchnout. I do budoucnosti. Každý z těch nástrojů flétna a cembalo - jsou schopné velké dávky intimity k takovému úkolu......
Panem et circenses (1992). Šest bicích byla podmínka daná festivalovým výborem Mnichovského bienále pro kompozici, původně zamýšlenou jako závěrečný titul. Celá skladba je do značné míry scénická, šest hráčů má i vizuální smysl - zejména duel. Proti nadhledu však stojí i intimní místa. K vytvoření zvláštního svistu, pískání a zpěvu jsem použil elektrikářské "husí krky", kterými čtyři hráči točí nad hlavou.
Labyrint (1986). Nevím, jaký impuls tu byl. Vím však, jaký tu rozhodně nebyl:úvaha, že není skladba pro flétnu a neškolený hlas. Souviselo to i s mou osobní situací v roce 1986. Zažíval jsem deprese, že ze mě jako skladatele nic nebude, a přitom jsem viděl mocenské zázemí, které tento obor tehdy měl, a kdo se s čím dere nahoru.
Chtěl jsem vyzkoušet i svou teorii o parametrech. Jak prostor a měnící se dozvuk může být nositelem samostatné informace. U téhož opakovaného modelu se mění delay (zpoždění). Původně jsem také nemyslel, že píšu vokální part pro sebe.
Dříve samostatné Kyrie eleison (1991) věnované hradeckému chlapeckému sboru BONI PUERI a prof. Jiřímu Skopalovi doplnil skladatel na volně řazenou i chápanou Missa propria (1994). Promítá se v ní můj vztah k celému duchovnímu světu. Naše uvažování je spíš protestantské, obřadnost je ovšem i pro nás sugestivní, i když jí neovládám. Každé slovo je pro mě symbol a postoj k víře. I středověký věřící si přece udělal z Kyrie "krleš". V těchto věcech, pokud je sám k sobě poctivý, může člověk mluvit jen sám za sebe. Pokud má štěstí, může mluvit i za jiné....
Zoe (1990) znamená ve starořecké folozofii zdroj moudrosti. Je to jedna z mých intimně laděných skladeb. Cesta poznání. K některým věcem musí člověk dospět sám. A jsou to většinou ty věci nejobyčejnější. Protože to tajemství, které hledáme, není v násilné jinosti, ale je všude. Všude kolem nás. To, co člověk hledá, jezdí za tím bůhvíkam daleko, má přitom kolem sebe nebo v sobě.
Dilema z roku 1987. To je právě doba,kdy jsem viděl, že člověku utíkají ta profesionální léta a já cítil, že je nemohu zužitkovat. Mé skladby se u nás nehrály, byl jsem mimo hlavní proud vyvolených. Kdyby alespoň někdo vyslechl tu skladbu a řekl je nebo není to dobré. Bylo by pro mě ponižující, kdybych se musel dožadovat pozornosti nebo se opírat o nějaké struktury.
