CORAM ANGELIS PSALLAM TIBI DOMINE
Schola strahoviensis, Jakub Janšta

  Johann Sebastian Bach: Preludium a fuga D dur, BWV 532 
ADVENT 
  Mnozí spravedliví
  J. S. Bach: Nun komm, der Heiden Heiland, BWV 659
VÁNOCE
  Ježíš náš Spasitel
  Improvizace na píseň Prosíme Tě, ó růžičko (Adam Václav Michna z Otradovic) 
PŮST
  Hosanna filio David 
  Improvizace na píseň Plačte, andělové (A. V. Michna) 
VELIKONOCE
  Bůh všemohoucí 
  J. S. Bach: Christ ist erstanden, BWV 627
SVATODUŠNÍ SVÁTKY
  Veni Creator Spiritus
  J. S. Bach: Trio super: Herr Jesu Christ, dich zu uns wend, BWV 655 
BOŽÍ TĚLO
  Jesu dulcis memoria 
  Improvizace na píseň Zdráv buď, Chlebe (A. V. Michna)
MARIA
  Stella splendens 
  Improvizace na píseň Z nebe posel vychází (A. V. Michna) 
SV. VÁCLAV
  Svatý Václave   
  Improvizace na píseň Svatý Václave, kníže náš (A. V. Michna) 
ANDĚLÉ
  In paradisum 
  J. S. Bach: Allein Gott in der Höh‘ sei Ehr, BWV 711 
DUŠIČKY
  Salve Regina 
  J. S. Bach: Fantasia super: Valet will ich dir geben, BWV 735 

Schola strahoviensis – Gorazd Krušina, Ambrož Šámal, Jan Samiec, Řehoř Žáček, Christian Pšenička
Jakub Janšta – varhany v Chyškách 

Vytvoření programu pro tuto nahrávku nebylo snadné. Úkolem nebylo jen vhodně představit chyšecké varhany a značné množství barev pozoruhodného Pradellova nástroje, ale také zvolit jednotící „duchovní linii“, která bude vybranými skladbami prostupovat. Nakonec zvítězilo pojetí dle schématu liturgického roku a „dramaturgický kontrapunkt“ zpívaných vstupů scholy, varhanních skladeb a improvizací. Hlavním pojítkem celého programu je pak skutečnost, že všechny skladby či zpěvy na této nahrávce jsou užívány v liturgii do současnosti. To je zřejmé především u latinských a českých zpěvů. Ale platí to také o Bachových skladbách a přirozeně i Michnových písních, které jsou všechny – byť třeba s jiným textem – dodnes součástí liturgických zpěvníků. Také improvizace jsou pojaty stylem, který předpokládá jejich použití při slavení liturgie.  Pěvecké vstupy scholy poskytují malou exkurzi do mnohotvárnosti liturgických zpěvů – nejen chorálních, ale i jiných pěveckých žánrů určených jak pro mši, tak pro jiné liturgické úkony. Mešní introit „Mnozí spravedliví“ patří k adventním rorátním zpěvům, jedná se o český text zpívaný na nápěv gregoriánského chorálu. Staročeská koleda „Ježíš náš Spasitel“ byla publikována poprvé v Jistebnickém kancionálu (1420). Jistebnice, místo nalezení této památky (r. 1872), se nachází ve stejném regionu jako obec Chyšky. Gregoriánská antifona „Hosanna filio David“ se zpívá před svěcením ratolestí v úvodu bohoslužby na Květnou neděli. Jeden z nápěvů velikonoční písně „Bůh všemohoucí“ rovněž pochází z Jistebnického kancionálu. Píseň samotná je ovšem mnohem starší a původní nápěv, který zde zaznívá, má své kořeny v Německu. Hymnus Veni Creator (patrně z 9. století) má své liturgické uplatnění jako vzývání Ducha svatého především při nešporách o Hodu Božím svatodušním, ale i při dalších příležitostech (biřmování, kněžské svěcení, vstup kardinálů do konkláve). „Jesu dulcis memoria“, hymnus připisovaný sv. Bernardovi z Clairvaux (†1153), se zpívá při svátku Nejsvětějšího Jména Ježíš. Je možné jej použít i při eucharistických slavnostech, např. při svátku Božího těla. Poetický taneční mariánský dvojhlas „Stella splendens“ poprvé zaznamenává  kodex montserratského kláštera (přelom 14. a 15. století), nejspíše je však starší. Svatováclavský chorál zde zaznívá ve verzi, která vzniká a traduje se pravděpodobně již od 12. století. Příležitostně byl používán jako národní hymna, ale nikdy takto nebyl oficiálně uznán. Tímto hymnickým zpěvem jsou nejen při církevních, ale i při významných státních příležitostech vzýváni hlavní patroni českého národa, a především jediný vládce a dědic české koruny, svatý Václav. Antifona „In paradisum“ se zpívá či recituje při každém katolickém pohřbu – při vynášení zemřelého z kostela nebo na hřbitově. Připomíná, že andělé mají svou důležitou úlohu také při posledních věcech člověka. Proslulá modlitba „Salve Regina“ pochází patrně z 11. století a je pokladem liturgickým i ryze hudebním. Zpívá se většinu liturgického roku jako závěrečná mariánská antifona po modlitbě kompletáře – liturgické modlitby před spaním. Existuje více nápěvů; na této nahrávce je verze používaná v premonstrátské tradici.

„Co ptáčkové v povětří na svých zazelenalých krajinách, co v zeleném kůru, v ušlechtilém kraji; co na nebi nebešťané Bohu prozpěvují za píseň novou, tím se my na zemi lidé ozejváme: spívati chtěje Pánu zde v pohostinu, v podružství, v vyhnání v zajordanských krajinách, jak můžem opakujem.“ Takto zve Adam Václav Michna z Otradovic v úvodním „Věnování“ ve své obsáhlé sbírce Svatoroční muzika (1661) ke společnému zpěvu, muzicírování a chvále. Zde zachycené varhanní improvizace čerpají z bohaté studně písňového pokladu zmiňované sbírky jihočeského rodáka z Jindřichova Hradce. Melodika a „michnovský“ skladebný důvtip vybízí ke zpracování v historických formách.  Píseň „Z nebe posel vychází, zdávna vinšovaný“ (s titulem „O Zvěstování blahoslavené Panny MARIE“) je zpracována jako severoněmecká chorální fantazie a představuje tak různé rejstříkové kombinace nástroje. Tentýž cíl byl sledován zařazením variační partity na eucharistickou píseň „Zdráv buď, Chlebe, kterýžs z nebe na ten bídný svět sstoupil“ („Jiná o velebné svátosti oltářní“). Nápěv písně s tímto textem je ve Svatoroční muzice jiný, mollový; zde je zpracován nápěv běžně používaný dnes. Ten pochází (v originálním třídobém taktu) rovněž od Michny ze stejné sbírky – jedná se o píseň „Vypravůjte, prozpěvujte“ („O svaté Anně, matce Panny Marie“). Již ve druhém vydání Šteyerova kancionálu (1687) je však tento durový nápěv přidružen k písni „Zdráv buď, Chlebe“.  Zbylé tři improvizace jsou chorálovými předehrami ve stylu J. S. Bacha. Meditativní vánoční píseň „Prosíme Tě, ó růžičko“ se chlubí pozoruhodným titulem: „Nebeský slavíček, k chvále Boží sladce prozpěvující, divné Boží narození“. U postního „Rozjímání umučení Syna Božího“ (Plačte, andělové, nebeští kůrové) mluví název i text sám za sebe. V pomyslném „liturgickém kalendáři“ tohoto CD nesmí pochopitelně chybět svatováclavská tématika, kterou reprezentuje píseň „O svatém Václavu, patronu a dědici českém“ (Svatý Václave, kníže náš, věrný zástupce náš). Skladby největšího z géniů, Johanna Sebastiana Bacha, tvoří nejrozsáhlejší část nahrávky. Není to jen pro jejich krásu a pro přímou souvislost s liturgií, v tomto případě protestantskou. Ukazují však také, že na krásných chyšeckých varhanách lze velmi důstojně provádět i vrcholnou varhanní literaturu. Mezi tu lze jistě počítat Preludium a fugu D dur. Pochází z doby skladatelova pobytu ve Výmaru a vznikla pravděpodobně kolem roku 1710. Preludium je třídílné; úvodní fantazijní část střídá svižné Allabreve, skladba vrcholí závěrečným úsekem v husté sazbě s dvojitým pedálem. Technicky náročná fuga vznikla pravděpodobně o něco dříve než preludium; svižné téma je neustále opakováno ve všech hlasech. Chorálovou předehru s koloraturním sopránem a kráčejícím basem „Nun komm, der Heiden Heiland“ zkomponoval skladatel v závěrečném období svého života v Lipsku. Jedná se o zpracování německé verze původního hymnu sv. Ambrože „Veni Redemptor gentium“, který dodnes nachází své uplatnění v adventních nešporách. Mezi tzv. Lipské chorály se řadí také půvabné a zároveň brilantní koncertantní trio „Herr Jesu Christ, dich zu uns wend“. Textově odkazuje na Ducha sv. a Nejsvětější Trojici. Velikonoční píseň „Christ ist erstanden“ je patrně nejstarší německou písní používanou při liturgii (zpívala se již roku 1100). Bachovo zpracování pochází z ranější autorovy sbírky Orgelbüchlein. Autor zpracoval dokonce všechny tři původní sloky, každou trochu jiným způsobem. Melodie v sopránu je (kromě třetí sloky) totožná s melodií písně „Bůh všemohoucí“. Chorál „Allein Gott in der Höh‘ sei Ehr“ (německá parafráze andělského chvalozpěvu Sláva na výsostech Bohu) je v Bachově tvorbě zpracováván často. Na nahrávku jsem vybral půvabné bicinium s přehlednou a melodicky nosnou protivětou k hlavní melodii. Původní text písně „Valet will ich dir geben“ z počátku 17. století je koncipován jako loučení umírajícího se světem. Melodie, která je uvedena v tomto Bachově zpracování jako cantus firmus v pedále, je v českém prostředí dobře známá. Možná nás překvapí optimistické vyznění tohoto chorálu. Křesťanskému postoji však odpovídá. V úvodní sloce se zpívá: „Im Himmel ist gut wohnen, hinauf zieht mein Begier; da wird Gott herrlich lohnen dem, der ihm dient allhier.“ – V nebi je dobrý příbytek, má touha mě táhne vzhůru tam, kde Bůh skvěle odmění toho, kdo mu zde na zemi slouží. 

Jakub Janšta, březen 2020

Žalm 150 hovoří o trubkách a flétnách, harfách a citerách, cimbálech a tympánech: všechny tyto hudební nástroje jsou vyzvány přispět ke chvále Nejsvětější Trojice. Varhany se svými četnými píšťalami a rejstříky by měly formovat celek v našem nahlížení na hodnoty. Pokud se tam či onde něco zablokuje, je-li jedna píšťala rozladěna, slyší to v první chvíli snad jen cvičený sluch. Ale pokud je jich rozladěno více, pak se nesoulad zvětšuje a stává se nesnesitelným. Také píšťaly těchto varhan jsou vystaveny teplotním změnám a faktorům opotřebování. A to je obraz našeho společenství. Jako má ve varhanách ruka odborníka převádět disharmonie do souzvuku, tak bychom také měli v církvi v různosti darů a charizmat nacházet za pomoci společenství víry stále nové akordy Boží chvály a bratrské lásky. Čím více se prostřednictvím liturgie necháme proměnit v Krista, tím více budeme schopni proměnit také svět vyzařováním dobroty, milosrdenství a Kristovy lásky k lidem.  (Benedikt XVI.)

Měřítkem kvality v případě varhan není jejich velikost, ale úroveň řemeslné kvality a použitých materiálů, umělecké koncepce a provázanosti zvuku nástroje s prostorem, pro nějž je určen. Naplnění záměrů varhanáře ať posoudí posluchač sám. Dílna Giovanniho Pradelly postavila pro Chyšky varhany se 14-ti rejstříky, které jsou rozděleny do dvou manuálů a pedálu. Hrací traktura varhan je mechanická a pro větší všestrannost nástroje byl zvolen systém tzv. střídavé zásuvky (Wechselschleife) a tzv. transmise 16-ti stopých rejstříků do pedálu. Tyto technické parametry činí z nástroje unikát. Nový nástroj je navržen podle zvukového ideálu barokních varhan severoněmeckého typu poloviny 18. století – vhodný tedy především pro interpretaci děl J. S. Bacha. Ovšem díky svým bohatým zvukovým možnostem pokryje širokou hudební oblast.

Další nahrávky Jakuba Janšty :

- Varhany u sv. Ludmily v Praze na Královských Vinohradech
- Historické varhany křižovnických kostelů