VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

HISTORICKÉ VARHANY JÁCHYMOV
Michaela Ká?erková

 

F10253   [8595017425325]   vyšlo 8/2020

Joseph Renner: Sonáta g moll op. 29
Sigfrid Karg-Elert: Choral-Improvisationen op. 65/38: Jesu, meine Freude (Passacaglia)
Otomar Kv?ch: Malá suita pro varhany
Johann Sebastian Bach: Passacaglia c moll BWV 582
Franz Liszt: Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen. Variace na téma J. S. Bacha S.673 

Varhamy v jáchymovském kostele sv. Jáchyma postavil varhany G. F. Steinmeyer & Co, 1875 (Oettingen, Bavorsko)   

Historical Organ in Jachymov 73:48
1.
Sonata g moll - Praeludium
2.
Sonata g moll - Romanze
3.
Sonata g moll - Fuge
4.
Choral Improvisationen op.65/38
5.
Malá suita pro varhany - Allegro non tanto
6.
Malá suita pro varhany - Adagio
7.
Malá suita pro varhany - Allegro
8.
Passacaglia c moll BWV582
9.
Passacaglia c moll - Fuga
10.
Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen. S673


Život a tvorba Josepha Rennera (1868–1934) pat?ily tém?? výhradn? Bavorsku. Byl uznávaným varhaníkem a pedagogem a rovn?ž organologem ?ezenské ?ímskokatolické diecéze. V Regensburgu se také narodil a studoval. Hudebníkem ?inným zejména v církevní sfé?e byl i jeho otec Joseph Renner starší. Renner junior dosáhl pozice profesora na  Kirchenmusikschule Regensburg, dnešní ?ezenské Vysoké škole pro katolickou chrámovou hudbu a hudební pedagogiku. Je autorem n?kolika mší a rekviem a dalších kompozic na liturgické latinské texty i písní a mužských sbor?. Jeho varhanní tvorba a duchovní díla požívala ve své dob? vážnosti v Regensburgu a Mnichov? i v širším okolí. Menší pozornost a ohlas m?la jeho sv?tská tvorba, k níž pat?il nap?íklad smy?cový kvartet, Romantická p?edehra nebo dokonce singspiel s názvem Joseph Haydn. Renner p?sobil také jako recenzent a hudební publicista; mimo jiné v?noval trvalou pozornost dílu svého n?kdejšího mnichovského u?itele Josepha Rheinbergera, p?vodem lichtenštejnského varhaníka, autora varhanní, ale i orchestrální a vokální tvorby. K Rheinbergerovým žák?m pat?ili vedle Rennera juniora také Max Bruch, Engelbert Humperdinck, Ermanno Wolf-Ferrari, Richard Strauss nebo Wilhelm Furtwängler. P?t let, p?ed získáním postu dómského varhaníka v rodném m?st?, strávil Renner jako sbormistr a hudební ?editel v Bludenz, ve m?st? ležícím dnes ve spolkové zemi Vorarlbersko na samém západ? Rakouska. A práv? tam vznikla první z jeho varhanních sonát, datovaná rokem 1892 a nesoucí v?nování pa?ížskému varhaníkovi Alexanderu Guilmantovi. Varhany mu byly východiskem pro veškerou tvorbu. Dokázal dob?e propojovat d?raz na um?ní kontrapunktu s barvami romantických harmonií.  
    
N?mecký tv?rce Sigfrid Karg-Elert (1877–1933), absolvent a pozd?ji pedagog lipské konzervato?e, upínal zpo?átku pozornost p?edevším k dráze interpreta, jednak výborného klavíristy, ale stejn? tak i hrá?e na koncertní harmonium. Dokázal ocenit a využít jeho specifické výrazové možnosti. Pravideln? se za nástrojem Kunst-Harmonium objevoval v Lipsku dokonce v živých produkcích v po?átcích rozhlasového vysílání. Ke komponování, zprvu hlavn? pro klavír, se za?al obracet po d?ležitém povzbuzení od Edvarda Griega. Získával ohlas za klavírní, ale i vokální a orchestrální skladby, za varhanní díla a samoz?ejm? i za hudbu pro harmonium. Kuriózní, ale rozhodn? zajímavou položkou v jeho odkazu jsou úpravy scén z Wagnerových oper pro sólové harmonium a pro harmonium a klavír, zn?jící i na novodobých objevných nahrávkách. Mezi sv?tovými válkami byl známým skladatelem a varhaníkem. V roce 1930 dokonce uspo?ádali v Londýn? n?kolikadenní varhanní festival nesoucí jeho jméno. Nedlouho p?ed koncem života absolvoval pak nemocný Sigfrid Karg-Elert jako varhaník rozsáhlé americké turné, p?i kterém cht?l také p?edstavit své nové kompozice. S tamními nástroji a požadavky po?adatel? se však úpln? nesžil a p?ivezl si z USA ?adu nep?íliš dobrých novinových ohlas?; neprosp?lo to jeho zdravotnímu stavu… Ve varhanní hudb? nacházel nové barevné odstíny, ale kompozi?n? vycházel z pozdního romantismu – nebyl velkým novátorem. K jeho nejznám?jším díl?m pat?í symfonicky rozsáhlá, voln? koncipovaná Passacaglia a Fuga na B-A-C-H, pozdní zralé dílo. Napsal však také množství preludií a postludií i desítky v?tších i drobn?jších d?l využívajících melodie evangelických kostelních písní. V opusu 65 jich je sdruženo tém?? sedmdesát, n?které p?sobí improviza?n? a fantazijn?, další sledují starší hudební formy. Pod ?íslem 38 se skrývá zpracování luteránského chorálu „Jesu, meine Freude“ (Ježíši, má radosti) z poloviny 17. století, a to varia?ní formou passacaglie.      

Skladatel Otomar Kv?ch (1950–2018), po léta hudební redaktor v rozhlase, p?sobil zárove? pedagogicky na Hudební fakult? AMU, kde vedl odd?lení hudebn? teoretických disciplín a u?il skladbu a rozbor skladeb. Kompozici také vyu?oval na Pražské konzervato?i. Byl za?azován mezi moderní neoklasiky, dokonale znal díla nejv?tších autor? minulosti, opíral se o staré formy a okázale neexperimentoval, ale p?esto se jevil jako novátor, nenápadný a umírn?ný, ale nezávislý jak na historických vzorech, tak na soudobých módních trendech. Vyznával, že poslouchá a také sám píše takovou hudbu, která chce n?co vypovídat, a to prost?ednictvím srozumitelného a ?itelného jazyka. Opakovan? proto oživoval otázku, pro? se nov? komponovaná klasická hudba dostala do nezávid?níhodné pozice živo?ení na okraji zájmu ve?ejnosti. Byl p?esv?d?en, že takzvaní avantgardní skladatelé, st?žující si na nepou?enost poslucha?? a konzervativnost interpret?, p?ípadn? na politické pom?ry, jsou nezdrav? sebejistí a neoprávn?n? a chybn? pohrdají publikem; chyba by se podle n?j m?la hledat p?edevším u nich. Stál tak názorov? na opa?ném pólu než p?edstavitelé sm?r? Musica nova. Ve spole?nosti obklopené všudyp?ítomným popem kritizoval navíc nízko nastavenou um?leckou la?ku a neochotu dotýkat se hlubších myšlenek a témat. I ve svém velkolepém Requiem se proto Kv?ch ohlíží nad koncem ?as?, ve kterých si hudebníci a publikum rozum?li a tv?rci usilovali o dokonalost svých d?l. Jeho tv?r?í orientace je patrná i z u?ebnice Základy klasické hudební kompozice s podtitulem Poznámky pro budoucí skladatele. Kv?ch je autorem symfonií a komorních d?l, písní a melodram? i desítky varhanních skladeb. K jeho hudebnímu zázemí pat?ila i profesionální hra na klavír a na varhany. AMU, kde studoval kompozici, absolvoval v roce 1973 Symfonií pro varhany. Malá suita pro varhany je ješt? o rok starší.

Johann Sebastian Bach (1685–1750), pocházející z durynského Eisenachu, byl postupn? zam?stnán na n?kolika místech ve st?edním N?mecku: jako varhaník v Arnstadtu a v Mühlhausenu, jako varhaník a posléze koncertní mistr u kapely na dvo?e vévody ve Výmaru, jako dvorní kapelník v Köthenu a v posledních tém?? t?iceti letech života pak v Lipsku jako kantor Tomášské školy, církevního za?ízení p?i luterském kostele Thomaskirche. Byl tv?rcem i interpretem, spolu se svým vrstevníkem a krajanem Händelem, žijícím však v Anglii, završitelem evropského barokního slohu. Bachova hudba poslucha?e p?itahuje prostou a vznešenou krásou, samoz?ejmým ?ádem, v p?ípad? kantát a oratorií, psaných s teologickými souvislostmi na n?mecké texty, i hloubkou a nad?asovostí, u varhanních d?l dokonalostí sazby a virtuozitou. Protivníci m?li jeho styl za nabub?elý a zmatený, dnes je však z?ejmé, že mohutnost Bachovy polyfonie, komplikovanost harmonií i jeho nápaditost a p?vodnost p?ístupu ke složitým hudebním formám jsou hodny obdivu. Odpovídají ostatn? tomu, že sám sebe vnímal jako hudebního u?ence. Sou?asn? však nebyl vzdálen praxi. Patrn? víc než jako skladatel byl totiž sou?asníky oce?ován jako znalec konstrukce a kvalit varhan. Passacaglia c moll je melodicky, harmonicky i barevn? bohatá skladba s p?dorysem dvou desítek variací nad opakujícím se basovým tématem. Z hlediska fantazijnosti i kombinatoriky je skv?lá.  Bezprost?edn? navazující umná Fuga využívá stejné téma. Bach tuto dvojici napsal n?kdy kolem roku 1710; není vylou?eno, že se tak stalo v Arnstadtu n?jakou dobu poté, co se vrátil z p?ší cesty do vzdáleného Lübecku za proslulým skladatelem a varhaníkem Dietrichem Buxtehudem. 

Život Franze Liszta (1811–1886) propojuje epochy. Ve Vídni ho u?ili Carl Czerny a Antonio 
Salieri, v Pa?íži Antonín Rejcha, byl ovšem vrstevníkem a také tchánem Richarda Wagnera a u?itelem Hanse von Bülow, Eugena d'Albert, Carla Reineckeho nebo Alexandera Silotiho. Stal se jedním z nejlepších pianist? své doby, magickým p?sobením a slávou srovnatelným s houslistou Paganinim. Jeho sólové klavírní skladby sahají od etud, val?ík?, rapsodií, balad a sonáty až k efektním parafrázím d?l jiných autor?, dokonce i oper. Jsou vizioná?ské jak v náro?né pianistické technice užívající složité akordické sazby a bravurní pasáže, tak po stránce hudebních forem. Virtuozitu nicmén? pod?izují obsahu, což platí i o Lisztových t?inácti symfonických básních, form? a žánru, který p?ivedl do hudby jako novinku. Za jeho dirigentského p?sobení u dvora sasko-výmarského velkovévody se z Výmaru stalo nejvýznamn?jší st?edisko hudebního novoromantismu. Pozd?ji žil v ?ím?, p?ijal nižší kn?žské sv?cení a ?ím dál siln?jší p?íklon ke katolické církvi, k ví?e a k religiózním nám?t?m obohatil jeho dílo o oratorium Kristus a další duchovní skladby. Téma ze sinfonie Bachovy kantáty BWV 12 „Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen“ (Plá?, B?dování, Starosti, Obavy) z roku 1714 (kantáty komponované podle luteránského liturgického kalendá?e pro ned?li zvanou Jubilate, t?etí po Velikonocích) užil Liszt koncem 50. let v klavírním Preludiu a o n?kolik let pozd?ji ve stejnojmenných rozsáhlých brilantních klavírních Variacích, uzav?ených chorálem „Was Gott tut, das ist wohlgetan“.  Ve verzi pro královský nástroj pat?í Variace na téma J. S. Bacha – vedle Preludia a fugy na B-A-C-H a vedle gigantické Fantazie a fugy na chorál „Ad nos, ad salutarem undam“ – k nejv?tším a neznám?jším Lisztovým varhanním kompozicím. 

 
Jáchymovský kostel sv. Jáchyma tvo?í nep?ehlédnutelnou sou?ást n?meckojazy?ného d?dictví regionu. P?vod stavby je pozdn? gotický a renesan?ní z let 1534 až 1540. Šlo o první luteránský kostel postavený v ?eských zemích. M?sto se tehdy jmenovalo Sankt Joachimsthal, neslo královský titul svobodné horní m?sto a bylo centrem t?žby st?íbra. Vzniklo na za?átku 16. století na strmém jižním svahu Krušných hor, na míst? zaniklé osady  Conradsgrün, o níž první písemná zmínka pochází už z roku 1300, z doby koloniza?ní ?innosti premonstrátského kláštera v Teplé. Významnou minulost m?sta, ve své dob? druhého nejlidnat?jšího v ?eském království, p?ipomíná i p?es rozsáhlou devastaci zachovaná ?ást goticko-renesan?ních patricijských dom?, díky nimž je st?ed Jáchymova m?stskou památkovou zónou. Z p?vodní stavby kostela se zachovaly obvodové zdi, vstupní portály a kamenné ost?ní vstupu do sakristie, na kterém se dochoval i erb zakladatel? m?sta – hrab?cího rodu Šlik?. Uvnit? z?staly také n?které nást?nné malby z 16. století. Chrám byl jinak n?kolikrát výrazn? upravován, nejprve barokn? a pozd?ji pseudogoticky, a to poté, co p?ipadl katolické církvi. Stalo se tak po bitv? na Bílé ho?e, kdy byl spolu s dalšími nekatolickými ?eskými pány popraven i Jáchym Ond?ej Šlik a kdy z m?sta odešlo protestantské obyvatelstvo do blízkého Saska. Z p?vodního za?ízení interiéru je do dnešních dn? zachrán?no pouze n?kolik ?ástí inventá?e. Vše ostatní, v?etn? trojdílného oltá?e od Lucase Cranacha z doby reformace s výjevem Poslední ve?e?e Pán?, zni?il požár m?sta v roce 1873. Padly mu tehdy za ob?? také barokní varhany z doby po roce 1799. Ty, které jsou v kostele nyní, pocházejí z roku 1875 a jsou dílem firmy G. F. Steinmeyer & Co z bavorského Oettingenu. P?vodn? mechanický nástroj s dv?ma manuály, 26 rejst?íky a kuželkovitými vzdušnicemi v roce 1908 p?estav?l varhaná? Christof Müller z Mühlbachu (dnes Pomezí) na Chebsku. Vznikl pneumatický nástroj s kuželkovitými vzdušnicemi, po?et rejst?ík? byl tehdy snížen na 25. Varhany, jejichž prospekt je z v?tšiny pouhou dekorací, jsou mistrovskou ukázkou p?ehledného a funk?ního konstruk?ního uspo?ádání. Jist? k tomu p?isp?la i rozlehlost k?ru, která stavitele nijak neomezovala. Z hlediska údržby je výhodou dokonalý p?ístup ke každé ?ásti stroje a k píš?alám. Díky tomu je nástroj dodnes ve velmi dobrém stavu. Zda?ilou ukázkou varhaná?ské práce je i pneumatický hrací st?l roku 1908. Jediným pozd?jším p?ídavkem je vestavba elektrického ventilátoru.

Petr Veber, duben 2020
 
Michaela Ká?erková nato?ila druhé album volného cyklu nahrávek, mapujících zajímavé varhany v kraji, v roce 2020. O starší dochované nástroje se zajímá od dob studií. Cestovala za málo známými skvosty, bavila ji konfrontace s r?znými typy nástroj? a hledání rozli?ných možností p?ístupu ke h?e. T?šilo ji také rozši?ování repertoáru a objevování nových, málo hraných d?l, k ?emuž dobové nástroje vedou. Hru na varhany vystudovala na Pražské konzervato?i u Jana Hory, na Akademii múzických um?ní u Jaroslava T?my a pak ješt? u Stefana Engelse na Hochschule für Musik und Theater Felix Mendelssohn Bartholdy v Lipsku. Od roku 2014 je vedle vlastní koncertní ?innosti iniciátorkou, dramaturgyní a ?editelkou Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F. Fischera, barokního skladatele, Bachova staršího sou?asníka, rodáka z Krásna na Chebsku, tehdy obce Schönfeld. Série nahrávek „Historické varhany Karlovarského kraje“ obsáhne postupn? v?tší po?et CD zachycujících vzácné varhany regionu, které si zachovaly bez zásadních zásah? sv?j p?vodní zvukový charakter a nefigurovaly dosud na žádné nahrávce. První CD vyšlo v roce 2019. Michaela Ká?erková je po?ídila v Karlových Varech v kostele svatých Petra a Pavla. Na tamní romantické varhany interpretovala pro záznam hudbu Maxe Regera, Bed?icha Antonína Wiedermanna, Bed?icha Janá?ka, Bohuslava Martin? a dalších autor?. S projektem souvisejí i koncerty a samoz?ejm? také shán?ní finan?ních prost?edk? na údržbu a záchrannou pé?i o vzácné nástroje v regionu pod Krušnými horami, v n?mž má sama varhanice rodinné zázemí. Po Jáchymov? je v hledá?ku jejího dalšího zájmu barokní nástroj v Bochov?.
 

VÝB?R Z DALŠÍCH NAHRÁVEK HISTORICKÝCH VARHANY U NÁS:

       

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net