Jaroslav Tůma - varhany (v kostele sv. Petra a Pavla postavil J.G.I. Schmidt z Lokte (1758),  restaurovala varhanářská dílna Dlabal-Mettler (2023)

Možná někdo vnímá slovo portrét v názvu tohoto CD titulu jako výraz obdivu k vizáži březenských varhan, která stejně jako vizáž samotného kostela je v proporci vůči rozloze Března přímo impozantní. Kostel stojí na kopečku uprostřed městyse, je viditelný z dáli, v krajině postižené povrchovým dolováním hnědého uhlí působí jako zjevení. Zjevením, daným mimo jiné výpravností výzdoby a samotnou koncepcí prospektu a skříně, jsou i zdejší varhany. Přesto se slovo portrét v mém pojetí vztahuje spíše k jejich zvukovému bohatství v široké barevné škále i k mohutnému plénu, které působí sice plně a hutně, nicméně neohlušuje a zůstává i v nejvyšší dynamice hladkým a příjemným. Podobně jako se malířův štětec snaží postihnout osobnost portrétované osoby všemi možnými odstíny své palety, snaží se i varhaník představit předmět svého obdivu ve všech tónových variantách a odstínech. Paletou jsou mi jednotlivé rejstříky, dále také jejich obvykle i méně obvykle užívané kombinace a sestavy, v neposlední řadě pak i různá dílčí pléna, což je pojem označující sestavy rejstříků způsobující a zaručující plné a hlasité zvuky, jakých je daný nástroj schopný docílit. Program titulu je sestaven s ohledem na přání, aby se varhany rozezněly hudbou, jaká se na ně dá dobře zahrát, jaká se na ně mohla hrát i v době jejich vzniku a jaká by zároveň představila jejich barevné i výrazové možnosti v té největší rozmanitosti. Sestava skladeb je koncipována jako koncertní program, nikoli jen jako přehled hudby vybraných autorů.

Plénové kombinace jsou představeny následovně: Kompletní i variantní sestavy principálového sboru hlavního stroje zazní např. ve třetí větě Bendovy sonáty a v Černohorského toccatě, pléno positivu v anonymní Fuze F dur a s manuálovou spojkou, tudíž spojenými plény hlavního stroje a positivu se posluchač setká v Preludiu D dur, a to v efektních pasážích putujících napříč tóninami i v sazbě akordické, která zároveň upozorní na specifické vlastnosti vzduchového hospodářství varhan. Obnovené klínové měchy Schmidtova nástroje totiž dodávají díky nízko nastavenému tlaku vzduch velmi flexibilní, který se zejména při náhlých změnách faktury mírně houpe. Jemné, ale slyšitelné kolísání výšky tónu při těchto stylizačních proměnách hudební faktury chápeme dnes jako jednoznačně pozitivní vlastnost varhanního zvuku, jaká je typická pro barokní nástroje. Ovšemže hekání nesmí nastat přílišné, ovládání zvuku varhaníkovými prsty i správným odsazováním tónů pedálu má být podřízeno dobrému vkusu.

V dalších skladbách zaznívá celá plejáda všech možných kombinací. Sólově Quintadena 8’ ve volné větě Vivaldiho koncertu přepsaného pro klávesový nástroj J. S. Bachem, spojení Principalu 8’ a Quinty 3’ v chorálním zpracování Tobiase Krebse, samotný Principal 8’ sólově i v polyfonii v Bachově chorálním zpracování ze sbírky Neumeister-Sammlung, o kterém mnozí ale tvrdí, že je Bach nenapsal. Také flétnovým hlasům jednotlivě i ve skupinách je věnován náležitý prostor. V Segerově preludiu slyšíme Copuly 8’+ 4’ z Positivu, Flautu 8’ hlavního stroje zase sólově i akordicky ve volné větě Bendovy sonáty. Fuga de tempore natalis představí sólově Copulu 4’ positivu. Oba smykavé hlasy hlavního stroje, Salicionál 8’ a Fugaru 4’, zase spolu i zvlášť prezentuje volná věta sonáty C. Ph. E. Bacha. Segerova Fuga C dur se nese prostorem díky spojení všech osmistopových hlasů hlavního stroje s výjimkou Principalu 8’.

Přestože se Schmidtův nástroj dochoval bez totálně likvidačních zásahů, stěží se dá tvrdit, že slyšíme přesně to, co mohli slýchat zdejší farníci v roce 1758. Jistě každý varhanář, který byl kdy poté pověřen nějakou opravou či úpravou, zanechal i na složce zvukové nějakou svoji stopu. Rozhodně varhanářem v tomto směru velmi zdatným byl např. Karel Schiffner, který varhany opravoval v roce 1898. Ovšem nejdůležitějším počinem se stalo nedávné velmi fundované a na špičkové úrovni současných znalostí všech restaurátorských postupů provedené kompletní restaurování březenských varhan. To dokončila restaurátorská firma Dlabal a Mettler z Bílska u Olomouce na jaře roku 2023.

Nálezový stav varhan v Březně nebyl ovšem příliš vábný. Po druhé světové válce už nástroj nebyl hratelný. Neblahý vliv měl v menší míře dřevokazný hmyz, v míře větší exkrementy sov a dalšího ptactva. Největší zkázu ale přinesl člověk. Cituji z restaurátorské zprávy: „Roku 1999, když stavební firma při práci na střeše z neopatrnosti nechala otevřené přístupové dveře na kůr, vybral místní bezdomovec z píšťaliště hlavního stroje varhan velkou část cínových píšťal na hromadu, kterou hodlal zpeněžit ve sběrných surovinách. Byl stavební firmou na místě zadržen, přivolána policie, avšak přes posudek soudního znalce Ing. Poláčka proti němu nebyl uplatněn žádný postih.“

Varhanní regiony Čech, Moravy a Slezska se mohou pyšnit množstvím významných dochovaných historických nástrojů. Potěšující je, že v mnoha případech jsou zachráněny způsobem, jaký je v souladu se zásadami památkové obnovy prosazujícími se napříč Evropou i v souladu se zdravým rozumem. Přejme si, aby už definitivně skončily jiné projekty, které se takovým snahám spíše vysmívají a svévolně je nerespektují. Těch je totiž také stále přespříliš. A mnohdy ublíží varhanám více, než odsouzeníhodný prostý vandalismus. Varhanář, který „umí“, dokáže i pochroumané a někdy doslova zauzlované píšťaly přivést zpět k životu. Varhanář, který „neumí“, je schopen vyhodit píšťaly klidně do sběru, aby mohl vyrobit nové. Anebo je přeintonovat tak, že nikdo po něm už jejich původní zvuk nedohledá a nevzkřísí. Varhanář pak uškodí víc, než obyčejný vandal. Myslím, že další důležitá definice smyslu památkové ochrany spočívá v cílené ochraně zvukové složky varhan. Ta je sice daná i materií a jejím stavem, ale definovatelná také naším vkusem a poslechovými zkušenostmi.

Jaroslav Tůma

JAROSLAV TŮMA se narodil v roce 1956. Je koncertním varhaníkem a profesorem Akademie múzických umění v Praze. Koncertuje i na cembalo, klavichord, pianoforte a další klávesové nástroje. Věnuje se též hudební kompozici a publikační činnosti. Vystudoval Pražskou konzervatoř u prof. Jaroslava Vodrážky a Akademii múzických umění v Praze u prof. Milana Šlechty (varhany) a prof. Zuzany Růžičkové (cembalo). Je nositelem prvních cen v soutěžích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v roce 1986; je laureátem řady interpretačních varhanních soutěží, např. v Linci v roce 1978, v soutěži Pražského jara v roce 1979, v soutěži Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku v roce 1980 a mnoha dalších. V rámci bohaté koncertní činnosti navštívil téměř všechny evropské země, také USA, Kanadu, Kubu, Japonsko, Mongolsko, Jihoafrickou republiku, Singapur atd. Je činný i jako předseda nebo člen porot mezinárodních hudebních soutěží, své interpretační zkušenosti předává na mnoha mezinárodních varhanních kurzech a seminářích, od roku 2016 se věnuje také varhanním kurzům Mekka varhaníků, jež jsou určeny začínajícím varhanním profesionálům. V Tůmově repertoáru se nacházejí stěžejní skladby českých i světových skladatelů v širokém spektru stylů od renesance až po 21. století. Jeho diskografie čítá dosud 66 sólových titulů vydaných jednak u firmy Supraphon (do roku 2002), později převážně u firmy Arta Records (od roku 1991 do současnosti). V roce 2010 byl jmenován titulárním svatohorským varhaníkem na Svaté Hoře v Příbrami, kde v roce 2020 natočil na varhanách Vladimíra Šlajcha z roku 2018 v rámci audiovizuálního projektu ve spolupráci s producentem a režisérem Alexandrem Vojtou kompletní varhanní dílo J. S. Bacha. Podílí se také na dramaturgii svatohorských Varhanních půlhodinek, pořádaných v bazilice Nanebevzetí Panny Marie od roku 2017. Na portále tajemstvitonu.cz jsou postupně zveřejňovány audiovizuální záznamy koncertů Jaroslava Tůmy z posledních let doplněné komentáři a rozhovory.