VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

MIŠPACHA 
zpívá chasidské a židovské lidové písn?


F19101   [8595017491016]   vyšlo 1991, reedice 2008

Mišpacha I - Mišpacha 63:23
1.
Sh´ma Yistrael 2:39
2.
Ani Maamin 3:03
3.
Sim Shalom 2:12
4.
Tsur Mishelo 1:44
5.
Hoshiyan 2:03
6.
Mah Tovu 2:46
7.
Shamor V´Zachor 2:00
8.
Or Chadash 1:49
9.
Harachaman 2:04
10.
Eshet Chail 2:23
11.
Kadshenu 1:28
12.
V´Samachta 2:29
13.
Yibane Hamikdash 1:52
14.
Avinu Malkenu 3:03
15.
Sisu Et Yarushalayim 1:05
16.
Anim Z´Mirot 2:24
17.
Rad Halayla 2:17
18.
Haben Yakir Li 3:52
19.
Itsik 2:59
20.
Los Bilbilicos 3:17
21.
Nebayusya 3:22
22.
A Ganev 1:50
23.
Lulinke 3:35
24.
Az Der Rebe 3:13
25.
Mi Ha´ish 3:54

Hana Rothová: um?lecká vedoucí, výb?r písni a aranžmá (zp?v, housle, zobcová flétna)
Vladimír Merta: kytara i aranžmá (syntetické nástroje)

Mišpacha
ženy: Saša Bartošová, Lucie Lucká-Mertová, Yvona Lucká-Škrdlantová, Vida Neuwirthová, Hana Rothová, Hana Skoumalová, Zdena Skoumalová, Anna Sterecová, Lea Šmídová, Irena Tausingerová (housle), Hana Vyhnálková
muži: Tomáš Karger, Jakub Roth, Mikuláš Roth, Jan Skoumal, Petr Vacek
d?ti: Rebeka Mertová, Sára Mertová, Helena Rothová (zobcová flétna)

Rodina
     Za?alo to p?ed lety bezmála deseti. Bylo jednou n?kolik žen, zpívaly si jen tak pro sebe. Ob?as jim p?izvukovaly d?ti. P?t matek a p?t dcer, dv? dvojice sester, ?ty?i tety a ?ty?i nete?e. Celkem kolik? Celkem deset duší ženského pohlaví. Ob?asnou p?ítomností kytary bývaly pak ženy obohaceny o jednoho muže a sou?asn? o další t?i p?íbuzné.
     Samá „mišpoche“, ?ekl by Karel Polá?ek, neboli p?íbuzenstvo, rodina, jazykem vznešeným pak – MIŠPACHA.
     Ale ne, za?alo to ješt? d?íve... v jednom smíchovském byt? stál klavír, u n?ho sed?la a hrála maminka, vedle ní na housle tatínek. O klavír se opíraly dv? d?ti. Ty chvíle domácí hudby se jim vtiskly do pam?ti.
     Rodi?e pak byli odvezeni pry?, matka proto, že jejím praotcem byl Abraham z m?sta Uru. Otec proto, že se necht?l dát rozvést, p?estože jeho praotcem byl ?ech z hory ?ípu. Bylo to za války. Našt?stí pod toutéž horou ?íp se rozkládala vesnice ?eských evangelík?, a ti se ujali d?tí...
     Ale ješt? dávn?ji sahá pam?? rodiny, až do doby pob?lohorské. I to byla doba vyhán?ní z domov?, vyhán?ni byli evangelíci. Pokud vlast necht?li opustit, museli opustit své p?esv?d?ení.
     A p?ece nemnozí evangelíci našli jinou možnost: stali se ?leny obcí židovských, duch Starého zákona byl ?eským bratr?m blízký. ?eská jména pronikala do židovských rodin smíšenými s?atky i zavád?ním p?íjmení obecn?. Vznikli Rezkové, Hynkové, Polá?kové i Pollakové. Vznikli Vohryzkové, Voni?tí, Na?eradcové, Kafkové... a mnozí jiní. Zrodili se i Roubí?kové, p?edkové toho pana Roubí?ka, který se pozd?ji, už v dob? naší, tak p?íjemn? ?asto potkával, však víte, s panem Kohnem – k pot?šení spoluobyvatel všech p?vod?.
?eští Židé spoluvytvá?eli, zejména v posledních dvou staletích, kulturu ?eské kotliny, magické Prahy, p?isp?li k tomu, že se z d?jin vyno?il fenomén st?ední Evropy. Mnozí se cítili s okolím už zcela zajedno, sou?asn? p?inášeli hodnoty svébytné. Léka?i, právníci, literáti, ?emeslníci, podnikatelé, obchodní?ci i um?lci, matky p?íslove?n? oddané d?tem... Duch, který hodnoty této kultury kdysi dávno za?al inspirovat, vanul v krajinách dalekých a ?asech minulých: ten, který tehdy oslovil a vedl praotce z m?sta Uru.
Tv?rcové kultury se nedožili druhé p?le našeho století, zahynuli za války. Z?stalo to, co bylo vytesané, vytepané, zaznamenané, hlavn? psané slovo. A n?které písn?. P?etrvaly v pam?ti t?ch n?kolika, kte?í p?ece jen p?ežili, anebo kte?í p?išli odjinud.
     Soubor Mišpacha b?hem svého tém?? patnáctiletého bytí prožil n?kolik významných událostí. Absolvoval pár vystoupení, p?ibyly dv? zbrusu nové dcery. Mužové se rozhodli, že budou se ženami zpívat.
     P?idaly se další ženy. Jistý kvalitní soprán s dosažením t?ináctého roku v?ku byl p?írodou transponován v nejspolehliv?jší bas. P?ibylo op?t n?co muž?. Všichni dohromady pak si stále více p?áli p?ivábit další hudební nástroje – a to je zhruba situace nyní a zde.
     ?ekn?me to ješt? jednou, jinak. Zp?vák? je deset až dvacet, jak kdo m?že. Muzikant? doprovodných: t?i až nula, spíš, jak kdo nem?že. Nikdy si netroufali. Cítí rozpaky, mají-li se p?edvést.
     Mišpacha je skupina hledajících, t?ch, kdo dychtí v písních spíše neokázale n?koho uslyšet. Jako slyšel onen muž z m?sta Uru.

Helena Klímová

starší nahrávky souboru Mišpacha:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net