Cestou na poštu pre balíček kníh
Neviem si nič vymislieť
Spojenie uprostred týždňa
Vlčí sen
Veľká vlaková lúpež
Zvláštna škola
Spojenie počas ľahkého jarného postu
Pobehaj
Darčeky
Ďaleké vodné zviera
Hovor mi do ucha
Veľké jarné upratovanie
Harakiri
Predposledná večera
Prosba
Prepáč, že ti napovedám
Spojenie na konci mája
Vzývanie rodnej sestry
Problém
Niečo pre zasmiatie, niečo pre smiech
Vyzliekanie
Samá chyba
Spojenie uprostred jesene
Ten istý tanec
Dežo Ursiny – vocal, guitar, music/text
Ivan Štrpka – text (I/10, II/1,14)
Provizorium:
Jaroslav Filip – keyboards
Emil Frátrik – drums
Aleš Charvát – bassguitar
Andrej Šebán – guitars, keyboards
Rudolf Březina – alt and tenor saxophone, flute
Richard Kroczek – violin
Juraj Bartoš – trumpet
Těžko si vzpomenout na někoho, kdo by na československé rockové scéně dal skrze písně takový prostor poezii jako Dežo Ursiny. Letos, v roce 2007 by se dožil šedesáti let. Mohli bychom říci, že je to dobrá příležitost, jak připomenout sobě i novým generacím jeho jedinečné písně. Ale skutečným důvodem, bez ohledu na jakákoli výročí, je samo hádankovité dílo.
Byl vždycky „jiný“. Slávu si odbyl už na konci šedesátých let, když jeho skupina Soulmen ukázala na pražském beatovém festivalu české scéně, že je o pár koňských délek napřed. (Písničky Baby Do Not Cry nebo Let´s Make A Summer později přezpívali jiní. Ne jako pietní vzpomínku - jako silné songy, kterými se lze pořád těšit.) Ursiny záhy přestal napodobovat britský beatový model. Během sedmdesátých let zpomalil a udělal dvě důležitá rozhodnutí. Začala jeho dlouholetá spolupráce s básníkem Ivanem Štrpkou – a pak, v nevlídné normalizaci, se Ursiny zaměstnal v Krátkém filmu jako dramaturg.
Na obou frontách jako by za sebe nechal mluvit druhé. Štrpka dodával texty o proměně, o živoucí Zemi, která puká jako vejce, z nějž se líhne naše budoucnost. Kolik písňových vyjádření touhy má sílu verše „jablká v skrytých záhradách zrejú bez nás“? V Ursinyho dokumentech zase promlouvali nemocní lidé, literáti, myslitelé – nikdy on sám. Přesto je to všechno tak zřetelně „ursinyovské“! Dokumentární úvahy Obrázky z výletu za plot blázince či O rakovine a nádeji sugestivně napovídají, jaká témata pulsují pod povrchem Ursinyho a Štrpkových písní.
Nelze obejít lyrické Nové mapy ticha s všeříkající písní o muži, který jen na okamžik usnul, aby se probudil do jiného proměněného světa. „Nehovor nič, len cestuj so mnou,“ zve málem do hypnózy Modrý vrch (1980), patrně nejkrystaličtější dílo Ursinyho a Štrpky.
Vinou cenzury, ale i svého nespoutaného života směl Ursiny vytvořit jediný muzikál. V Čechách je pozapomenutý, na Slovensku kultovní. Neberte nám princeznu (1980) je iniciační příběh o kroku do skutečného života: zčásti o dětech, a přitom ne pro děti, pop a zároveň autorské dílo. Jistě, socialistické televizní filmy stárnou: tímhle (s mladým Meky Žbirkou, Marikou Gombitovou či Marií Rottrovou) však prosvítá jasné úsilí říci si - i skrze omezené možnosti - svou podstatnou metaforu.
Neodolatelná kapitola se otevřela po Modrém vrchu. „Dežo mi nahrál kompletní Beatles,“ vzpomíná Štrpka: příklonem ke krátkým písničkám chtěli prorazit do rádia. Podařilo se jim něco jiného: vytvořit dvě alba náladových miniatur 4/4 a Bez počasia s ozvěnami folku, jazzrocku, ale i reggae. Pak se Ursiny zase vrátil k delším plochám. Na počátku devadesátých let už bojoval s rakovinou: svou bilanci, napěchovanou nesentimentálním vyrovnáváním se sebou i druhými, otiskl do dvojalba, kam si poprvé napsal texty sám. Ten istý tanec (1991) vyšel na české značce Arta a patří k vrcholům domácí popřevratové produkce.
„Lámem jablko na dvoje, a to zostáva stále celé. Deň uplynul, a je stále ten istý deň,“ zpívá Ursiny ve Štrpkově textu Hádanka. Z textu se řešení nedozvíme. Je to snad nejtrefnější obraz Ursinyho tvorby, kterou naštěstí, můžeme jako hádanku louskat stále znova, nechat se vést k desítkám a stovkám možných řešení.
Dežo Ursiny – vocal, guitar, music/text
